Rozpínající se Země

Nedávno jsem v nějaké diskusi slíbil, že se pokusím napsat pár řádků o jedné "konspirační" teorii popisující vývoj naší planety. U nás je tato teorie celkem opomíjená a to i samotnými konspirátory, ale kupodivu ve světě má docela dost příznivců. Stačí do vyhledávače napsat "Expanding Earth" a vypadnou stovky odkazů, Wikipédií počínaje.

A protože i český překlad na Wikipedii je velice stručný, rozhodl jsem se, že přeložím tu anglickou verzi a na konci ji doplním několika vlastními úvahami. Ještě než se do toho ale pustím, tak se musím přiznat, že mě ta myšlenka napadla úplně samotného a když jsem pak zkusil něco vyhledat, byl jsem velmi překvapen, že nejsem zdaleka sám. Naopak, že je to myšlenka už celkem stará a částečně propracovaná.

Wikipedie

"Rozpínající se Země" je hypotéza, která tvrdí, že poloha a vzájemný pohyb kontinentů jsou alespoň zčásti způsobeny vzrůstajícím objemem Země. Naopak "geofyzikální globální ochlazování" je teorie, která předpokládá, že řadu jevů je možno vysvětlit smršťováním Země.

Od sedmdesátých let, kdy byla všeobecně přijata teorie "deskové tektoniky", nepřipouští hlavní vědecký směr žádné rozpínání ani smršťování Země. (Jinými slovy, žádný článek o rozpínání nebude již žádným vědeckým časopisem přijat - pozn. překl.)

Různé podoby hypotézy

Teorie rozpínající se Země má tři podoby:

1. Hmota Země zůstává konstantní a tak gravitační zrychlení na jejím povrchu postupně klesá.

2. Hmota Země vrůstá takovým způsobem, že gravitační zrychlení na povrchu zůstává konstantní.

3. Gravitační zrychlení na povrchu Země postupem času narůstá s tím, jak přibývá hmota a objem

Poslední, kdo se rozpínáním vážně zabýval, byl v padesátých a šedesátých letech australský geolog S. Warren Carey. Po té byla desková tektonika uznána jako přijatelné vysvětlení pro pohyb kontinentů. Dnešní zastánci rozpínající se Země vychází především z Careyho myšlenek.

Rozpínání s konstantní hmotou

V letech 1834-1835, během druhé plavby lodi Beagle, zformuloval Charles Darwin myšlenku, že rozpínající se Země by mohla vysvětlovat vyzdvižení horstev v Jižní Americe, na které ukazují horské stavby v Andách, a terasovité plochy zdvižených pláží v Patagonii. Později tuto myšlenku opustil a zmíněné jevy připsal zdvihání hor (to mi nějak nedává smysl - pozn. překl.) a poklesu mořského dna.

V letech 1889 a 1909 publikoval Roberto Mantovani hypotézu o rozpínání Země a kontinentálním driftu. Předpokládal, že uzavřený kontinent pokrýval celý povrch menší Země. Tepelná roztažnost vedla k vulkanické činnosti, která roztrhala masu kontinentu na menší světadíly. Ty se od sebe dále vzdalovaly a vzniklé prohlubně mezi nimi jsou dnes zatopeny oceánem. Ačkoli Alfred Wegener připustil jistou podobu s jeho teorií kontinentálního driftu, nepřipustil možnost rozpínání.

Kompromisem mezi rozpínáním a smršťováním je "teorie termálních cyklů" irského fyzika Johna Jolyho. Předpokládal, že radioaktivní rozpad uvnitř Země překonává ochlazování na jejím povrchu. Spolu s britským geologem Arturem Holmesem vyslovili myšlenku, že Země ztrácí teplo v opakujících se cyklech rozpínání. Podle nich rozpínání vede ke zlomům uvnitř Země. Ty jsou pak zality magmatem a následuje fáze ochlazení, kdy magma ztuhne a objem Země se opět zmenší.

Nárůst hmoty

Ivan Osipovič Jarkovsky v roce 1888 předpokládal, že jistá forma éteru je absorbována Zemí, což vede ke vzniku nových atomů a tím k postupnému nárůstu hmoty Země. Tento závěr byl spojen s jeho mechanickým vysvětlením gravitace. Rovněž doktorské práce Otty Christopha Hilgenberga a Nikoly Tesly pojednávaly o pohlcování éteru a jeho přeměnu v normální hmotu.

V roce 1956 vyjádřil S. Warren Carey myšlenku, že konečné rozluštění záhady přibývající hmoty je možné pouze v kontextu kosmologie, jako důsledek rozpínání celého Vesmíru.

Pokles gravitační konstanty

V roce 1938 vyjádřil Paul Dirac myšlenku, že univerzální gravitační konstanta postupem času mírně klesá. Toho využil německý fyzik Pascual Jordan k modifikaci obecné teorie relativity. Jako důsledek z této teorie vyplývalo, že planety postupem věků pomalu nabývají na objemu. Na rozdíl od většiny ostatních hypotéz byla tato alespoň v rámci fyziky považována za přijatelnou.

Měření gravitační konstanty ukázala, že hranice pro možnou změnu je 10^-12 a Jordanovy myšlenky vyloučila.

Vědecký konsensus

Tato teorie, ovšem ani žádná z jejich soupeřů, nikdy nepřinesla věrohodné vysvětlení mechaniky, jakým by se věci měly dít. Později v sedmdesátých letech je všechny sesadila teorie deskové tektoniky. Ta je založena na teorii "podsouvání" tektonických desek, která přináší uspokojivé vysvětlení celého mechanizmu.

Vědecká obec se všeobecně domnívá, že neexistuje žádný důkaz podporující rozpínání, a že naopak existují důkazy proti němu:

- Měření pomocí moderních geodetických technik ukazuje, že v současné době Země nemění svůj poloměr víc než o 0,2 mm ročně. Autor studie dodává: "Naše výzkumy ukazují, že objem země se v současné době nezvětšuje, alespoň ne více než je nepřesnost našeho měření." Pohyb tektonických desek a zón podsouvání měřený na velkých škálách pomocí různých geologických, geodetických a geofyzikálních metod podporuje deskovou tektoniku.

- Nárůst hmoty v rozměru, který by ovlivnil zemský poloměr, je v rozporu se současným pozorovaným nárůstem hmoty a s průměrnou vnitřní teplotou Země: každý přírůstek hmoty by uvolnil velké množství energie, které by způsobilo oteplení uvnitř Země.

- Modely založené na tepelném rozpínání porušují moderní principy teorie proudění kapalin a neposkytují uspokojivé vysvětlení pro tání a tuhnutí.

- Pomocí paleomagnetických dat byl spočítán poloměr Země před 400 miliony lety jako 102 +- 2.8% současného poloměru.

- Data z Paleozoiku (Prvohory) a zemský úhlový moment hybnosti ukazují, že k žádné zásadní změně poloměru nedošlo ani za posledních 620 milionů let.

Současní zastánci teorie rozpínání Země

Italský geolog Giancarlo Scalera napsal několik článků na podporu expanze.

V roce 2005 uveřejnil J. Marvin Herndon teorii nazvanou "Dynamika celozemské dekomprese", kterou popisuje jako sjednocení deskové tektoniky a rozpínající se Země. Podle něj vznikla Země z plynného obra velikosti Jupitera, když nějakou katastrofou přišla o velkou část své atmosféry s následnou dekompresí a expanzí skalnatého zbytku, která způsobila zlomy v kontinentech a vyplnění středooceánských hřbetů čedičem.

Dalším zastáncem teorie je autor komiksů Neal Adams, který zastává názor, že Země nejen expanduje, ale celkově roste spolu s tím, jak roste Vesmír. Adams je autorem videa (vloženo na konci článku - pozn. překl.), které názorně ilustruje jak se Země rozpíná pomocí vzniku nových elektron/pozitron párů uvnitř jádra Země a dalších planet.

Moje komentáře

Tolik tedy k celému problému říká Wikipedie a teď k tomu přihodím pár vlastních postřehů.

Co nevysvětluje desková tektonika

V první řadě připusťme, že desková tektonika opravdu dobře popisuje vše, co dnes pozorujeme, a že důkazů pro ni je dost. Přesto podle mne existuje jeden problém, a to je otázka vzniku té desky. Předpokládejme, že Země vznikla ochlazováním nějaké žhavé koule, tak, že její povrch postupně tuhl, jak se Země vyzařováním ochlazovala. Na povrchu Země tedy vznikla jakási pevná krusta, ale jen v jednom místě, na zhruba 30% povrchu tělesa. Proč? Proč nevznikla na celém povrchu? Rozpínající se Země přináší dle mého v tomto bodě mnohem lepší vysvětlení.

Kosmologické rozpínání

Proti rozpínání způsobenému nějakými změnami fyzikálních "konstant" hovoří fakt, že na žádné jiné planetě sluneční soustavy, včetně Venuše, nic jako kontinenty nepozorujeme. Pokud by to byl nějaký všeobecný princip, je nasnadě, že i třeba Mars nebo Měsíc by měly na povrchu nějaké desky.

Potopa světa

Při řešení Biblické potopy světa je jeden z častých argumentů ten, že je to fyzikálně nemožné. Pokud platí desková tektonika, pak zřejmě ano. Ovšem pokud bychom připustili rozpínající se Zemi, pak by to v době, kdy byl jeden kontinent a málo vody trochu možné bylo. Velké množství vody do té doby shromážděné v atmosféře mohlo náhle zkondenzovat a pokrýt úplně celý povrch planety. Následná expanze (ovšem nevím, čím způsobená) by vedla ke vznikům kontinentů, jak je známe dnes a k zatopení prasklin napršenou vodou.

Ovšem pak by Biblická potopa nejspíše pojednávala o mnohem starší události, než to dnes chápeme, a nejspíš v té době ještě ani žádný Noe nežil. Pokud by se něco takového mělo udát, pak bych to časově napasoval na konec druhohor - a s tím souvisejícím koncem dinosaurů.

Zánik dinosaurů

Ostatně i samotný zánik dinosaurů mě vede k tomu, neopovrhovat apriori s touto teorií rozpínající se Země. Kdysi už jsem zde psal článek, kde jsem se zabýval velkými rozměry dinosaurů a vyjádřil jsem pochybnost o tom, že by v dnešní gravitaci byli schopni přežít. Rozpínající se Země podle modelu 3 z Wikipedie by tento problém také částečně vysvětlovala.

Závěr

Závěr si musí každý čtenář udělat sám. Já osobně netvrdím, že to bylo tak nebo onak. Jediné, co vím je, že toho opravdu moc nevíme. Závěrům měření paleomagnetických dat můžeme věřit, nebo nevěřit. To už nechám na vás. A jak už jsem psal v úvodu, pokud to zadáte do vyhledávání, najdete spoustu obsáhlých článků a této problematice - vesměs v angličtině - s mnoha dobrými i špatnými argumenty.

A úplně na závěr se můžete podívat na toto poměrně sugestivní video.