K napsání tohoto článku mě motivovala nedávná návštěva města Jáchymov. Toto krušnohorské město, jak patrně každý ví, proslulo nejen gulagy a těžbou uranu pro potřeby Sovětského svazu, ale i lázněmi, jejichž rozvoj začal v prvních desetiletí dvacátého století.
Jáchymov
Při prohlídce jáchymovského muzea mě zaujala právě expozice věnovaná místním lázním. S mírným překvapením jsem zjistil, že se zde stále provádí tzv. radioterapie, nebo též radonová kúra, i když už není na prvním místě propagačních letáků, jako tomu bylo za první republiky. Vrátil jsem se v myšlenkách o nějakých patnáct let zpět, kdy jsem na Univerzitě v Glasgow absolvoval kurz o radioaktivitě a o nakládání s radioaktivním materiálem.
Jméno přednášejícího si již nepamatuji, ale pamatuji si, že mezi jinými věcmi probíral i léčení radioaktivitou. Vraťme se tedy přesně o sto let zpět a podívejme se, jak radioaktivní lázně vznikly. Historie lázní Jáchymov spadá až do roku 1864, kdy na dole Svornost vytryskl pramen vody, která zatopila skoro celou šachtu. Po objevu radioaktivity a hlavně radia Marií Sklodowskou se začínají pak v režii státu v Jáchymově budovat lázně. První kroky začínají v roce 1906 a budování lázní vrcholí v roce 1912, kdy byl slavnostně otevřen monumentální lázeňský dům Radium Palace.
Lázně rychle nabývají věhlasu a v období první republiky se zde léčí nejen radonovou vodou z pramene v dole Svornost, ale i Roentgenovými paprsky a dalšími zdroji tvrdého záření. Lázně se pyšní skvělými léčebnými výsledky, zejména při léčbě pohybového ústrojí, dýchacích problémů, ale i rakoviny.
Jaká ovšem ve skutečnosti byla pohnutka k celkovému rozmachu tzv. radioterapie, tedy léčení pomocí radioaktivních látek? Po objevu radioaktivity a paprsků X záhy vědci zjistili, že příliš časté vystavování účinkům těchto záření má na živý organismus neblahé účinky. Pokud se to přežene příliš, pak přímo devastující. Mnoho lékařů v počátcích rentgenování za to zaplatilo dokonce cenu nejvyšší.
Ovšem člověk je tvor zvídavý a myslící. Při tvůrčím přemýšlení používá mnoho postupů a jedním z nich je analogie. Už dávno se vědělo, že řada léků (chemických) jsou ve své podstatě jedy, ale při malých dávkách dokáží pomáhat. Proč by to stejně nemohlo být i s radioaktivitou? A tak začala vznikat první radioterapeutická centra i naše slavné radioaktivní lázně. Na tom by nebylo nic špatného.
Vtip je v tom, že cesta vědy je poseta mnohými omyly, a výše vyjádřená domněnka je jedním z nich. Při pečlivém zkoumání vyšlo najevo, že v případě radioaktivity žádná analogie z chemickými léky neplatí. Radioaktivita má na organismus vždy jedině a pouze škodlivý vliv. Není znám žádný mechanismus, který by léčení radiací vysvětloval nebo ospravedlňoval.
A tak postupem času, hlavně po druhé světové válce, většina pracovišť od léčení radioaktivitou ustupuje. Dnes se radioaktivita používá pouze pro diagnostické účely, s jedinou výjimkou, a to je léčení zhoubných nádorů. Zde se ovšem záměrně využívají její devastující účinky. Proto jsem byl mírně zaskočen, když jsem zjistil, že léčba radonovou vodou je stále na seznamu Jáchymovských procedur. Na stránkách lázní se dočteme, že kúra má skvělé účinky a není nebezpečná.
Jak to tedy funguje? Podle mě tak, že pacient je vystaven slabému alfa záření, tedy v podstatě neškodnému druhu radioaktivity, a léčebné účinky obstará buď voda samotná, jako u Priesnitze v Jeseníku, nebo placebo efekt. Nechci lázním Jáchymov kazit možná dobře zajetý byznys, ale přijde mi, že léčit v jednadvacátém století pacienty radioaktivní vodou je trochu anachronismus.
