Byla nebyla, kdesi za devatero řekami a devatero horami, nacházela se dvě království. V jednom vládl strašlivý, zlý a krutý vladař Memorylík. A v tom druhém ... ale to předbíháme.
Král Memorylík vládl zemi s několika národy. Mezi nimi nejpočetnější byl národ Cépépéčků. V něm žila ještě nadřazená kasta Céčků, kterážto byla od nepaměti považována za šlechtu. V zemi vládl krutý režim. Každý, kdo se na svoji práci důkladně nesoustředil, mohl o ní kdykoli přijít a byl tak odsouzen ke dření bídy, pokud neměl to štěstí a nesehnal nějakou práci podřadnou, pomocnou. Každý, kdo práci měl, musel ji vykonávati řádně a všem lidem v zemi šla práce špatně od ruky.
A teď se dostáváme k tomu druhému království. Tam to bylo úplně jinak. Vlastně to ani nebylo království, protože tamní vladař, dobrotivý Gar Bič Koláč, lidově přezdívaný Popelář, používal raději titul prezident a pyšnil se tím, že vzešel ze svobodných, demokratických voleb.
Prezident Gar Bič spravoval svoji zemi moudře a spravedlivě. Každý měl práci, kterou vykonával s radostí. Práce byla snadná a každému šla rychle a dobře od ruky. Proto také všichni pobírali přibližně stejný plat a tudíž v zemi vládl sociální smír. A to i přes to, že v zemi prezidenta Gar Biče žilo pospolu více národů, podobně jako v zemi krutého Memorylíka. Mezi největší národy patřily Botnetové a Jávové.
Přestože by se mohlo zdát, že v tak krásné zemi, jakou byla Gar Bičova republika, panovala všeobecná radost a spokojenost, a že jejím obyvatelům nic nechybělo, nebyla to tak úplně pravda. Byly zde i drobné nevýhody. Tak například do Memorylíkova království mohli na návštěvu zavítat je ti, kteří tam měli příbuzné a ještě byli důkladně prověřeni a schopni prokázat, že ideály velkého prezidenta Gar Biče nikdy nezradí. Zajímavé je, že obyvatelé Memorylíkova království mohli do Gar Bičovi země cestovat celkem dle libosti, ale nijak zvlášť o to nestáli.
Prezident Gar Bič Koláč dobře věděl, proč svým občanům v cestování do země krutého Memorylíka bránil. Ukázalo se totiž, že lidé, kteří se z Memorylíkovy země vrátili, leckdy zasévali v myslích spořádaných občanu semeno nespokojenosti a do srdce jim nalévali jed. Například tvrdili, že se v Memorylíkově zemi mají všichni dobře a mohou si dělat, co se jim zlíbí. Třeba cestovat za hranice všedních dnů.
Gar Bič věděl, že to není pravda, a proto sdělovací prostředky často lidem přinášely zprávy o tom, jak to v zemi strašného Memorylíka chodí doopravdy. Že bohatství je jenom pozlátko a navíc se mu těší jen úzká skupina lidí, kteří jsou s Memorylíkem zadobře. Ostatní žijí v nouzi, a proto ani necestují do zaslíbené země Gar Bičovy, protože na cestu zkrátka nemají. Dobře mu v této osvětové práci pomohl i národ statečných Delfů, kteří žili v Memorylíkově zemi, v horách, poblíž hranice s republikou Gar Bičovou. Tito Delfové se proti vládě krutého Memorylíka vzbouřili pod vedením chrabrého Paskala. Požadovali stejně dobré pracovní podmínky, jako lidé v zemi Gar Bičově. Ovšem celá pravda byla, že Delfové požadovali podmínky jako Gar Bičův lid, ovšem rovněž si chtěli ponechat výhody, které požívali obyvatelé země Memorylíkovy, tedy volný pohyb a podobně.
Přes veškerou snahu Gar Biče udržet v zemi klid a pracovní nadšení, ozývaly se čas od času šuškandy, jako že Gar Bič vůbec nevzešel ze svobodných voleb, a nýbrž byl dosazen za pomoci kliky vlivného Mirka Softa s tichou podporou klanu Slunců, jimž vládl mocný čaroděj Orákul. K dovršení neštěstí vyhrotily se v zemi národnostní spory mezi Botnetama a Jávama. Jávové byli menší národ než Botnetové, ovšem s delšími kulturními tradicemi. Cítili se Botnety poněkud utlačováni a požadovali zvláštní statut, který by jim skýtal minimálně stejné výhody, jako mají v sousední zemi Delfové.
Rozlícen těmito nechutnými požadavky, rozhodl se druhdy klidný, moudrý a rozvážný preziden Gar Bič k razantnímu kroku. Zcela zrušil materiální podporu Delfům, kterou po léta v tichosti tomuto chrabrému národu poskytoval. Bez materiální pomoci hvězda Paskalova rychle uhasla a ocitl se v propadlišti dějin.
No a pointa? Není. Popsali jsme situaci, jaká v obou zemích vládne. Zatím není ani příliš jasné, co je dobro a co zlo, takže těžko hledati nějaký pohádkový závěr. Slibujeme čtenářům, že budeme situaci nadále monitorovat, a pokud se něco zásadního stane, přineseme o tom idnes ihned reportáž. Ale nejspíš se nic nestane.
