Otvírám diskusi k Vašim článkům, pane Nerudo

Předem doufám, že nebudete mi míti za zlé, když o pár myšlenek, jež na mysl mi přišly po přečtení Vašich článků, rád bych se zde s ostatními diskutující podělil. To zavírání diskusí je velký nešvar, který u veřejných blogů měl by snad býti zcela zakázán.

V letech 1867 až 1877 jste zde na svém blogu uveřejnil sérii povídek, u kterých, jak je ostatně Vaším zvykem, jste nepovolil diskusi. Protože mě povídky zaujaly, a protože vesměs vcelku kladně, dovoluji si zde touto cestou diskusi k nim otevřít. Mimochodem, zdalipak víte, že Vaše povídky převzal v roce 1987 server ceskoslovensky.spisovatel.cz a uveřejnil je ve své rubrice Slunovrat, s vynikajícími ilustracemi Cyrila Boudy? Nevíte? Snad by se Vám to líbilo.

Nuže tak tedy bych si dovolil jednu povídku po druhé, tak jak byly na Slunovratu uvedené pod souhrným názvem "Povídky malostranské", zde krátce představit a přidat vždy jeden dva postřehy k nim.

Týden v tichém domě

Toto je poměrně nudné líčení bez pointy, a hlavně - na blog hrozně dlouhé, to Vám nikdo číst nebude. Ale přeci jenom jednu zajímavou pasáž bych vypíchnul, a to jak pan doktor radí mladému ohledně jeho plánované spisovatelské kariéry. Moc pěkně to ukazuje, že se za těch 140 let prakticky nic nezměnilo.

Pan Ryšánek a pan Schlegl

Tohle je pěkná povídka, dostatečně krátká.

Přivedla žebráka na mizinu

Taky celkem svěží dílko, tentokráte docela smutné.

O měkkém srdci paní Rusky

Taková klasika. Krátké, celkem bez pointy, ale číst se to dá.

Večerní šplechty

Tak tohle taky moc nechápu. Povídka o tom, jak se nějaká partička schází někde na střeše. Už jsem ale nepochopil, jestli je to dobře nebo špatně.

Doktor Kazisvět

Toto je celkem zajímavé. Aspoň vidíme, jak si takový rentiér tenkrát dobře žil.

Hastrman

Víte že tato povídka se z Blogu dostala až do učebnic Českého jazyka? Moc se mi líbí, je v ní taková lidskost. Navíc se mi letos poštěstilo přečíst si ji krátce před svým výstupem na vrch Kozákov. Poučen nehledal jsem tam žádné oblázky, ale raději si dal u stánku dvě vynikající piva dovážená tam z pivovaru Rohozeckého. Po celodenní túře přišla vhod.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Toto je jedna z mých nejoblíbenějších. Představa, jak pan Vorel sedí v tom krámku a kouří a kouří a pak si to hodí, ve mě vždy vyvolá úsměv. Lidi jsou bestie.

U tří lilií

Tak tohle jsem nějak vůbec nepobral. Je to o tom, jak jste někde v putyce sbalil nějakou kočku? A nebo o něčem úplně jiném? Nějak mi to nedochází.

Svatováclavská mše

Toto je zajímavá příhoda, docela by mě zajímalo, zda sepsaná dle skutečné události. Jinak poněkud rozvláčné.

Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno

Celkem úsměvná historka, škoda, že se vám to tenkrát nepovedlo. Nejvíc se mi na celém plánu zamlouvalo povolat na pomoc Maďary a pak si je podrobit.

Psáno o letošních dušičkách

Tuto povídku o slečně Mary jsem dokonce viděl zfilmovanou, nebo spíš jako televizní hru. Už si moc nepamatuji, kdo tam hrál. Možná Naďa Konvalinková, Viktor Praiss a Oldřich Vízner, ale ruku do ohně bych za to nedal.

Figurky

Sice hrozně moc dlouhé, ale docela zábavné. Dokonce jsem se místy opravdu smál, třeba tam jak pisatel doufá, že slavík zamrzl, nebo jak mu jeho přítel radí požadovat peněžitou zálohu.

Tak to by bylo asi vše. Jenom mimochodem, je pravda, že Vaše matka posluhovala u francouzského inženýra Joachima Barranda? U toho stavitele železnic, kterého si jiný český velikán Jára Cimrman spletl s geologem a paleontologem a hrozně se divil, že s ním nechce založit Barrandov?