Dnes večer dávají na ČT2 dokument se zajímavým názvem "Mýty a fakta historie: Atlantida - Důkaz". Chvíli jsem přemýšlel, jestli bych se neměl dívat, ale pak jsem to zavrhl.
Dopředu totiž vím, že dokument nebude o žádné Atlantidě ale o globálním oteplování. Mám totiž naučné dokumentární filmy rád, ovšem kdykoli jsem se během posledního roku pokoušel sledovat dokument na naší nekomerční stanici ČT2, dopadlo to vždy stejně. Bez ohledu na zajímavý název nebo téma, skončilo to vždycky oteplováním.
Už to úplně vidím, jak atlanťani vybudovali vyspělou civilizaci a topili pod kotli tak mocně, až roztavili ledovce a rodný ostrov jim zatopilo moře. Jo, přesně tak to muselo být, a je potřeba, aby to dnes každý věděl. Protože když člověk všechno tohle ví, mnohem raději se pak kochá hřebeny hor posetými větrníky nebo loukami posetými slunečníky. A ještě z toho má dobrý pocit, že to ta naše společnost nebere na lehkou váhu, a že tudíž nedopadneme jako v té Atlantidě.
Ostatně, na to, abych se pokoušel sledovat nějaký přírodovědný dokument na ČT2 je příliš brzo. Naposledy jsem totiž tu chybu udělal včera. Dokument s názvem "Vesmír: Merkur a Venuše - vnitřní planety sluneční soustavy" skutečně nevěstil žádné nebezpečí. Ale přepočítal jsem se.
Jestli pak milý čtenáři víš, že Venuše je příkladem planety s extrémním skleníkovým efektem a strašlivým globálním oteplením? Že ne? Já to sice věděl, ale nikdy by mě nenapadlo dávat to nějak do souvislosti s globálním oteplováním pozemským. A vida, americkým dokumentaristům se to podařilo. Jenom jsem se nějak nedozvěděl, kde udělali ti Venušani chybu. Asi nad tím vědecké týmy ještě stále bádají a hledají konsenzus.
No a tak si dám teď radši zase chvíli pauzu. Ne že by úvahy na téma globální oteplování nebyly zajímavé, ale všeho moc škodí.
