Čím pořizovat 3D fotografie - díl 3, co je k mání na trhu?

Už jsme si povídali o tom, jak pořizovat 3D fotografie pomocí jednoho fotoaparátu, případně jak si sestrojit 3D fotoaparát vlastní, pokud doma nalezneme dostatek fotoaparátů obyčejných. Dnes se krátce podíváme, co je dostupné na trhu.

Zdá se až s podivem, že doba filmová přála 3D fotografii víc než dnešní doba čipová. A tak se pojďme zase trochu ponořit do minulosti a podívejme se, co měli naši předci k dipozici pro své 3D kreace.

V dobách filmových bylo několik firem, které se na 3D fotografování zaměřovaly. Mezi nimi asi nejvíce vynikal Kodak. Ten měl parádní "kapesní stereokompakt" s dvojitým měchem na trhu už v roce 1919. Kodak Stereo Model 1 patrně není nejstarší komerční 3D fotoaparát, ale tento se dočkal většího rozšíření. (Zdroj Yahoo)

Ještě většího rozšíření se dočkal poválečný model, nazvaný jednoduše Kodak Stereo Camera. Tento fotoaparát z padesátých let je dodnes hojně nabízený v internetových inzercích a někdy dokonce za velice lákavou cenu.

Dalším oblíbeným modelem byl View Master Personal Stereo Camera z roku 1952. View Master byla firma, která vyráběla i 3D projektory a známá stereokukátka.

Nadšení pro 3D fotografii proniklo i do socialistického tábora. V šedesátých letech se v Sovětském Svazu vyráběl 3D fotoaparát Sputnik. Údajně trpěl celou řadou konstrukčních chyb, nicméně, po úspěšném DD (dodělej doma) se prý z něho stane poměrně kvalitní aparát ceněný fanoušky i na západě.

Něco podobného už se patrně nedá říct o čínském 3D fotoaparátu Holga z let osmdesátých. Fotoaparáty Holga jsou u nás poměrně málo známé a nejspíš není divu - o jejich vlastnostech se žádné superlativy nedočtete. Takže je asi velice nepravděpodobné, že by jejich 3D model byla nějaké výjimka. Ostatně už samotný design nevěští nic dobrého (trochu připomíná Titanic :-)

Co vás možná překvapí je, že stereofoťáky vyráběla i československá firma Meopta. Od šedesátých let na 16 mm film, a od roku 1972 i na 35 mm film. Ostatně, tento fotoaparát byl i vyobrazený na přebalu českých stereokotoučků.

Tolik tedy z historie a nyní se vraťme zpět do současnosti. Člověk by tak nějak selským rozumem předpokládal, že až digitální doba přivodí konečný boom a finální nástup 3D fotografie. Proč? Protože oproti filmu je všechno jednodušší - pořídit fotku, uložit data, přenést data, zobrazit výsledek. Dnes máme možnosti, o kterých se našim analogovým předkům ani nesnilo. A přesto se boom nekoná. Možné důvody jsme probírali v prvním díle.

Takže dnes se na trhu setkáte s pár fotoaparáty, které o sobě tvrdí, že jsou 3D, ale mají jenom jedno "očičko". Takové dělá hlavně Sony, a takovým hlavně nevěřte. Pokud 3D foťák nemá oči dvě, navíc v rozumné vzdálenosti, tak je nejspíš k ničemu.

Řada fotoaparátů se taky honosí hrdým nápisem "3D" jenom proto, že má výměnný objektiv a je tedy možné na tělo něco naroubovat. Tohle není už zase tak zlá volba. Různé nástavce na obyčejné foťáky existují také už z filmové éry. V současné době je asi nejaktivnější firma Loreo. Dělá nástavce na Nikon a Canon. Taky Sony dělá 3D objektivy pro své foťáky.

3D nástavce jdou udělátka, která způsobí, že objektiv vytvoří pár fotografií na jednom čipu. Ty se pak musí zpracovat na výslednou 3D fotografii. Na první pohled to vypadá jako neefektivní, protože využijeme jen asi čtvrtinu plochy čipu, na druhou stranu, jak už jsme si říkali, těžko někdy budeme potřebovat rozlišení větší než Full HD, a na to by to mělo bohatě stačit.

Nástavce jsou dvojího druhu, jednak jsou to takové neforemné bambule se soustavou zrcadel, které mají rozteč zhruba jako lidské oči, a mohou tak skutečně vytvořit věrohodnou 3D fotografii, nebo to je pouze objektiv normální velikosti se dvěma dírkama. Pokud se takový objektiv, nebo fotoaparát, prezentuje jako "normální" 3D foťák, tak tomu nevěřte. Takhle blízko umístěné "oči" žádný 3D efekt neudělají. Nicméně, pokud je to 3D makro objektiv, pak je to v pořádku. V takovém případě jsou "oči blízko u sebe" správně.

No a jak je to tedy s tím 3D digitálním fotoaparátem, existuje nějaký? Ano, i když trochu se smutkem musím konstatovat, že jednom jeden jediný použitelný. A tím je v současnosti Fujifilm Finepix Real 3D W3. Na druhou stranu, ač kategorií v podstatě kompakt, musím říct, že kompakt skutečně vysoké třídy. Umožňuje ruční nastavení clony i závěrky a má řadu dalších funkcí. Rovněž ve 3D režimu umí mnohem víc, než byste si asi na první pohled uměli představit. Je také vybavený 3D displayem, takže výsledek si můžete prohlédnou okamžitě na místě, i když s jistým omezením.

Tenhle foťák umí natáčet také 3D videa, takže nakonec musím konstatovat, že i když máme jenom jeden typ, tak jsme přeci jenom oproti našim předkům značně pokročili. Navíc je tento fotoaparát v jednom našem internetovo-kameném obchodě k mání za velice příznivou cenu. Nebudu psát ve kterém, abych nedělal reklamu, jistě si to sami snadno najdete.

Další věc, která je díky digitální technologii nyní o dost přístupnější lidu, než byla kdy před tím, je 3D kamera. Sony dělá model řady HDR-TD, který je dostupný už kolem 20 000 Kč, i když ho u nás nabízí jen minimum prodejců. Profesionálních 3D kamer je ale o dost víc (a podstatně víc než fotoaparátů). Jejich ceny začínají někde na 80 000 a šplhají až ke 400 000 Kč. No, to už je fakt asi pro fajnšmekry, nám prostým lidem by měl ten Finepix Real 3D bohatě stačit.

A protože už je to zase trochu dlouhý, tak na závěr přidám jeden 3D obrázek a tím se s vámi rozloučím. Tentokrát se samozřejmě jedná o fotografii pořízenou Fujifilmem Finepix Real 3D W3.