Čím pořizovat 3D fotografie - díl 2, kutilství

V minulém díle jsme si povídali o "cha cha" metodě, tedy pořízení obou snímků stereo obrázku jedním fotoaparátem. Když zjistíte, že devět z deseti vašich 3D fotografií se hodí maximálně do koše, začnete se asi poohlížet po jiné metodě, než je krok stranou.

Nejčastějším důvodem, proč jsou fotografie nepoužitelné, není špatná kvalita, ale to, že je na nich moc pohybu. Zjistíte, že pokud chcete procento úspěšnosti trochu zvětšit, musíte mít něco, co udělá oba obrázky současně.

První možnost je pořídit si specializovaný 3D fotoaparát nebo nějaký doplněk pro váš aparát stávající. To si probereme příště. Druhou možností je pustit se do lidové tvořivosti a udělat si něco na koleně. Možností je celkem dost. Je důležité si uvědomit, že 3D obrázky se patrně nikdy nebudete pokoušet tisknout. Fujifilm sice inzeruje nějakou tiskárnu na 3D obrázky, ale moc tomu nevěřím.

S největší pravděpodobností si je budete prohlížet na televizi s rozlišení Full HD, tedy 1920x1080 pixelů. Ultra HD je zatím v plenkách, a tak nějak mám pocit, že to Full HD bohatě stačí. Takže fotky nemusí mít nijak extra velké rozlišení a kvalitu. Po zmenšení na Full HD vyhovuje takřka jakýkoli fotoaparát, dnes i ten nejlevnější kompakt.

Takže stačí pořídit si dva stejné kompakty, i když by nakonec bylo možné použít i dva různé. Důležité je, aby měli závit pro upevnění na stativ. Pak se dají upevnit vedle sebe v podstatě libovolným způsobem. Na internetu najdete spoustu námětů, já se rozhodl obětovat jeden díl ze stavebnice Merkur.

Tento prostředek není dokonalý, protože musíte trefit spouště obou fotoaparátů zároveň. Někdy se to povede, někdy ne. Na internetu najdete i návody na to, jak si sestrojit zařízení, které spustí oba fotoaparáty současně přes USB konektor. Je na to ale potřeba dražší model kompaktu a flashnout originální firmware nějakým hacknutým. Nic, do čeho bych se chtěl pouštět.

Ale i když zůstanete u manuální synchronizace, dostanete se tak na jeden vyhozený snímek z pěti, což je oproti devíti z deseti u cha-cha metody přeci jenom značný pokrok.

Je tu ale další problém, který se nevyskytuje u cha-cha metody. U kompaktů se vám těžko podaří nastavit zoom tak, aby byl stejný pro oba objektivy. Jediná poloha, kdy toho docílíte, je úplně zatažený objektiv. V této poloze má ale objektiv většinou největší zkreslení. Při maximálním zoomu zase většinou trpí citlivost snímku, a při digitálním zoomu tuplem. Optimální zoom je někde v půlce, ale to většina kompaktů neumožňuje nastavit s nějakou danou přesností.

Ale ani to není nepřekonatelný problém, prostě se ta fotka s menším zoomem trochu zmenší a pak už do sebe pasují. Stejně je musíte v nějakém grafickém editoru pootáčet, a to i u cha-cha metody. Tak tady si navíc přidáte sjednocení zoomu. Časová synchronizace obou snímků tuto drobnou nevýhodu bohatě vynahradí.

Takže pokud máte doma dostatek malých fotoaparátů, není nic snazšího, než si něco podobného vytvořit a hurá do fotografování. S takovým přístrojem se můžete pustit i do fotek, plných lidí ...

... nebo zvířat.

Dvě fotografie, které takto získáte, musíte - podobně jako u cha-cha metody - nějak složit a výslednou 3D fotografii vytvořit. O tom jak a jaký software k tomu použít si povíme někdy příště.