Čím pořizovat 3D fotografie - díl 1, "cha cha" metoda

V minulém díle seriálu o 3D neboli stereo fotografii jsme si povídali o tom, jaké jsou možnosti si takovou věc prohlédnout. V dnešním díle se podíváme na to, jak takovou fotografii vlastnoručně pořídit.

Jestliže na prohlížení 3D fotografií zpravidla potřebujeme specializovaný hardware, nejlépe 3D televizi, pak na vytváření 3D fotografií nebo filmů ho budeme potřebovat tuplem - i když ...

3D fotka se dá pořídit i za pomocí jednoho fotoaparátu, nebo snad i mobilu s fotoaparátem. Jak nám tu prezentoval Vladimír Gottwald ve dříve zmíněném článku - stačí udělat krok stranou a danou scénu vyfotit ještě jednou. Tato metoda se v anglicky psané literatuře označuje jako "cha cha" metoda. Nejsem si jistý, jestli "cha cha" znamená v angličtině to samé, jako v češtině, ale nejspíš ano.

I když tato metoda skutečně může někoho nutit ke smíchu, má i svoje výhody. Mezi ně patří například možnost pořízení obou snímků v mnohem lepší kvalitě, než specializovaným aparátem. Pokud máte nějakou zrcadlovku, můžete nejspíš i zafixovat clonu, osvit a zaostření, takže oba snímky budou pořízeny za stejných podmínek, což někdy nemusí být splněno ani u specializovaného zařízení. Máte dokonalou kontrolu nad jednotlivými snímky. Další výhodou je, že si můžete sami zvolit, jak daleko budou oba snímky od sebe. Pokud fotíte nějakou vzdálenou scenérii, mohou to být i desítky metrů, což žádným specializovaným přístrojem nedocílíte.

Na druhou stranu má tato metoda i dost nevýhod. Mezi ně patří to, že fotograf má zpravidla tendenci "otáčet" se za objektem fotografie, protože tak nějak podvědomě cítí, že je to správně, protože oči se taky sbíhají, když ostří na určitý předmět. Bohužel, ve 3D fotografii je pravý opak pravdou, optimální je, když jsou obě osy fotografie rovnoběžné. Toto se dá ale nacvičit, horší problém ovšem je časová prodleva mezi oběma snímky.

Pokud má mít 3D fotografie nějaký smysl, musí oba snímky zobrazovat tutéž scénu. Toho se dá docílit buďto současným exponováním obou snímků, nebo focením statické scény. Až když začnete zkoušet 3D fotky, zjistíte, co všechno se v reálném světě hýbe. Nejstrašlivějšími nepřáteli "cha cha" fotografa jsou:

• Lidé, zejména náhodní chodci odmítající spolupracovat
• Zvěř všeho druhu, zejména pak ale psi a ptáci
• Mraky plující po obloze, nejlépe fotit pouze za zcela jasného počasí
• Větvičky a listy stromů, a to i vzdálených
• Tráva
• Vlajky, baldachýny, slunečníky a jiné látkové předměty mající tendenci plápolat ve větru
• Vlnky na vodní hladině
• Auta, vlaky, tramvaje, lodě a vůbec všechny dopravní prostředky, které zrovna nejsou v klidu. Jak vidíte, je toho celkem dost, co vám může 3D fotku pokazit. Na druhou stranu drobné nesrovnalosti ještě nemusí znamenat vyloženě tragédii. Ledacos se dá opravit v nějakém editoru fotografií. Například na následujícím obrázku je motorák v dálce v pohybu. Ale protože je hodně daleko, mohl jsem ho bez problémů okopírovat z druhé fotografie, kde je blíž a větší, a vložit ho do první fotografie.
  
  Na další fotografii demonstruji výhodu flexibilního nastavení vzdálenosti "očí". Tento snímek by klasickým 3D fotoaparátem nebylo možné pořídit. Ten má totiž objektivy moc daleko od sebe. Tady to naše morčátko bylo foceno s "očima" jen asi 3cm od sebe, s ručním ostřením a clonou 8. Musel jsem ho samozřejmě hezky poprosit, aby chvíli postálo. Morčátka jsou naštěstí k fotografování od přírody docela dobře disponovaná a postojí celkem ochotně. Ale stejně jsem se trochu bál, že mi dva snímky za sebou nevydrží. Kdybych se nebál, dal bych clonu tak 12 a bylo by to ještě o dost lepší.