Nemám v tomto případě na mysli onoho pověstného antiekologického Ropáka, ale Regionální operační programy (ROP) některých regionů soudržnosti, pro které bychom mohli bez nadsázky použít synonyma „lži, podvody, zlodějny“ (ostatně tak, jak to hodnotí kontrolní orgány EU).
Patřím mezi pamětníky, kdy tzv. SROP (Společný ROP) byl trnem v oku nově vzniklým krajům, které chtěly mít větší rozhodovací pravomoc, kam půjdou či nepůjdou evropské dotace. To se jim podařilo a máme tedy v rámci každého NUTS II (onen region soudržnosti) samostatný ROP. Někde se s ním vyrovnávají poctivě s cílem dosáhnout maximálního efektu pro obyvatele příslušného NUTSu, jinde je to ale spíše cesta jak napumpovat evropské peníze do čistě privátních projektů a obohatit tak vychytralé jednotlivce či skupiny. A právě při tomto „přesměrovávání“, či „překlápění“, či jak to nazveme, docházelo (doufám, že můžeme již mluvit o minulém čase) k řadě nestandardních kroků, včetně ovlivňování hodnotících a rozhodovacích procesů při výběru projektů, které měly být podpořeny. V posledních dnech je na tapetě především NUTS II Severozápad tvořený Ústeckým a Karlovarským krajem. Ale ani některé další regiony nejsou z obliga. Stále ještě není např. objasněno, jakým způsobem ovlivňovali někteří regionální politici hodnocení a rozhodování o projektech v rámci NUTS II Jihozápad (Jihočeský a Západočeský kraj). A samozřejmě takových případů je více – vedle ROP Severozápad a Jihozápad, mají problémy i ROPy Střední Čechy, Severovýchod a Moravskoslezsko.
Nemám rád ani premiéra Petra Nečase, ani ministra financí Miroslava Kalouska. V tomto případě jim ale musím dát za pravdu, když tvrdí, že za nepravosti s nakládáním s prostředky EU nesou odpovědnost především příslušné kraje. Ony totiž rozhodují o tom, kdo zasedne v tzv. regionálních radách příslušného regionu soudržnosti a jejich obsazování podléhá úzce stranickým doktrínám. A samozřejmě tyto regionální rady mají přímý vliv na úřady regionů soudržnosti. A to nepočítám přímé formy ovlivňování ze strany některých politiků či jinak vlivných osob. Takže kličkování a mlžení Michala Haška a dalších je zcela mimo mísu. Pouze v jednom má pravdu – v tom, že zcela selhaly i kontrolní mechanizmy ze strany Ministerstva financí. Primárním problémem ale zůstávají úmyslné činy některých osob a některých skupin na úrovni krajů a regionů soudržnosti, u kterých bylo toto zjištěno. Proč by následky tohoto chování měli pociťovat i občané jiných krajů a jiných regionů soudržnosti, kteří nemohou nikterak ovlivnit, kdo zasedá v zastupitelstvech a regionálních radách oněch „hříšníků“?
A nezapomínejme, že nikdo, ani EU, nám nedává a nedá nic zadarmo. Vše musíme a budeme muset do unijního rozpočtu dříve či později nasypat zpět. Takže každá další podpora čistě privátních projektů (golfové rezorty, welness i obyčejné hotely, privátní sportovní areály pod.) je a bude jenom rozhojňováním majetku jednotlivců a ochuzování ostatních občanů. A samozřejmě pak chybí peníze na infrastrukturní projekty, ve školství, zdravotnictví, prostě všude tam, kde je naopak evidentní veřejný efekt. A to chceme?
Miroslav Krejča
duben 2013
