V případě hysterie okolo klimatických změn patřím spíše ke skeptikům. Jako takový jsem jedním z těch, kdo se obává zneužití procesů, které mají sice svůj díl zčásti též v antropogenním a industriálním působení současné lidské společnosti, ale více pak v přírodních cyklech, které se čas od času v historii Země i historii lidstva prostě opakují a různě kombinují.
Dle mého názoru je třeba se především připravit na adaptaci na změny vnějších podmínek a ne nesmyslně propagovat některé technologie, které jsou sice dobrým byznysem pro některé, ale lidstvu, naší společnosti a v podstatě ani žádnému jedinci (vyjma ovšem některých) toho moc nepřináší. Podívejme se např. na to, co jsme již způsobili za škody neuvážlivou propagací a protěžováním energie větru, biopaliv, fotovoltaiky a upřednostňováním energetických plodin a jak dlouho poneseme negativní následky tohoto nedomyšleného přístupu. Tím ale samozřejmě nikterak nezpochybňuji trvalou nutnost hospodárně a citlivě zacházet se všemi přírodními zdroji a omezovat především energetické využívání fosilních paliv a využívat smysluplně alternativní zdroje energie.
Vezměme rozum do hrsti a nenechme si vnucovat něčí, leckdy důmyslně zakryté zájmy. Hodnoťme situaci střízlivě stejně tak jako přední světový pedolog a půdní fyzik profesor Miroslav Kutílek ve své knize „Racionálně o globálním oteplování“. Země je složitý mechanismus, který se neustále vyvíjí a my máme ještě veliké rezervy v poznání všech přírodních procesů a jejich souvislostí. Co nejméně do nich zasahujme a co nejvíce se je snažme pochopit a respektovat. Naše šance není v násilném a nekonečném přetváření okolního světa, ale v citlivém přizpůsobení. Nenechme se v Kodani, v Mexiku a ani nikde jinde strhnout k environmentálnímu a politickému populismu. Doplatili bychom na to. Neporoučejme opět větru a dešti, ale buďme zvídaví a pokorní.
Michael Jackson při přípravě koncertního turné, které se bohužel již nikdy neuskuteční, několikrát prohlásil, že naše planeta je nemocná a že ji musíme zachránit. K čemu nám ale bude zavedení velice sporného (pro některé ale velice lukrativního) byznysu, kterým by byl bezesporu celosvětový trh s uhlíkem či jeho ukládání do geologických struktur, když nedokážeme zastavit takový nesmysl, jako je kácení tropických a subtropických pralesů a místo nich pěstování energetických plodin jako zdroj pro výrobu biopaliv.
Nedokážeme anebo dokonce snad ani nechceme využívat technologie snižující závislost lidstva na fosilních zdrojích (především ropy), protože by klesly zisky těch, kteří tyto zdroje vlastní, kteří je distribuují a kteří nám prodávají technologie založené na jejich používání. Neustále zvyšujeme výrobu aut a přitom po železničních tratích jezdí prázdné vlaky.
Za pomoci dotací pěstujeme a vyrábíme zemědělské produkty, které pak s patřičnou publicitou likvidujeme. Anebo už na zemědělské půdě vůbec potraviny nepěstujeme, protože se přece vyplatí osít a sklidit tzv. energetické plodiny (samozřejmě opět tučně dotované nesmyslnou „zelenou“ ideologií) – i když díky tomu postupně přicházíme o nejcennější a především neobnovitelný přírodní zdroj, kterým je půda. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál.
Naše planeta není nemocná, nemocní jsme my lidé. Miliarda dětí této planety hladoví, stamiliony jich nemá přístup k pitné vodě, neumíme si poradit s takovými banalitami jako jsou „ptačí“, „prasečí“ a bůhví jaké ještě další chřipky či jiné choroby. A celá řada z nás ztrácí postupně schopnost racionálně uvažovat.
Světový trh s uhlíkem nikoho z těch, co hladoví, nenakrmí, nikoho z těch, kdo žízní, nenapojí a nikoho z nemocných neuzdraví. Pouze zhorší jejich už tak leckdy beznadějnou situaci. My ale budeme mít novou modlu, které budeme přinášet oběti. A budeme se tak moci vymlouvat, že přece máme mnohem náročnější poslání, než hojit „bolístky“ těch slabých a zavržených.
A cože je tím posláním? No přece zastavení či usměrňování klimatických změn, které ale vždy byly, jsou a vždy budou nedílnou součástí globálního metabolismu Země. A žádná Kodaň s tím nic nenadělá, pouze nám nabídne novou ideologii a novou výmluvu. Jenom mám obavu, že do klimatické hysterie bylo již vloženo tolik peněz, vědecké prestiže a nadějí na dobrý byznys, že už dávno není podstatné, kdo má či nemá pravdu. Už se „těším“, jak po boji proti globálnímu oteplování začneme bojovat proti globálnímu ochlazování, když někdo vybere jiné soubory dat a začne prokazovat opak toho, co je teď „in“.
Nebylo by ale smysluplnější a především levnější dát nejprve do pořádku všechen ten nepořádek, který pácháme bezprostředně okolo nás? A který můžeme uklidit bez jakýchkoli globálních dohod a paktů? Prostě tím, že se budeme chovat skromněji a budeme víc myslet na druhé?
