Každý každému sponzorem?

Tak nám asi koncept tzv. rovné daně pomalu klesá pod horizont. Postupně více a více politiků a ekonomů připouští s ohledem na ekonomickou krizi, na jejíž konec není zatím vidět, potřebu znovuzavedení progresivního zdanění. Jenom se liší v kolika pásmech a v jaké výši. Asi je to nezbytné. Při diskuzích o solidaritě bohatších s chudšími, nemocných se zdravými, úspěšných s méně úspěšnými ale nesmíme zapomínat též na rozměr obecné spravedlnosti a osobní odpovědnosti. Musíme také rychle zapomenout na zavedené klišé, kterým v naší společnosti je to, že bohatství smrdí zlodějnou a korupcí a chudoba je znakem morální a jiné čistoty.

Při veškerých diskuzích na toto téma musíme si být vždy vědomi, že i při rovné dani ti s vyššími (a samozřejmě přiznanými) příjmy odvádějí do společného měšce více, a ti „chudší“ méně – a to jak na daních, tak na zdravotním a sociálním pojištění. Při čerpání státem garantovaných požitků (v nemoci, ve stáří apod.) pak jsou ale potom ti, co méně přispívali, na tom relativně lépe z hlediska relace „dal – dostane“. Takže i v rovné dani je zakotvena solidarita. Ale to je samozřejmý znak každé demokratické a sociálně orientované společnosti a nelze proti tomu nic namítat.

Solidaritou vyššího stupně je pak rozumná míra progrese ve zdanění příjmů. Když říkám, že rozumná, tak tím mám na mysli to, že by nejvyšší sazba neměla překročit dvojnásobek nejnižší sazby, že by interval daňových pásem měl být stanoven relativně plynule v návaznosti na třeba takovou položku, jakou je např. minimální mzda a její násobek. Do výpočtu daně by se měly promítnout na straně příjmů ale veškeré pobírané sociální či jiné dávky, náhrady (i ty živě diskutované náhrady ústavních činitelů) a kompenzace, včetně výživného apod. Prostě vše, co je z jakýchkoli zdrojů a z jakýchkoli pohnutek konkrétním příjmem jednotlivce. Adekvátně pak musí být na straně výdajů zohledněny a z daňového základu odečteny sponzorské dary, platby výživného a další položky, kterými by mohly být možná i spoluúčast na zdravotní péči, spoluúčast na vzdělání apod. Jen tak bude tento systém solidární i spravedlivý zároveň a přitom pro každého pochopitelný, jednoduchý a motivující. A jen takový systém nebude destabilizovat veřejné finance.