- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Při veškerých diskuzích na toto téma musíme si být vždy vědomi, že i při rovné dani ti s vyššími (a samozřejmě přiznanými) příjmy odvádějí do společného měšce více, a ti „chudší“ méně – a to jak na daních, tak na zdravotním a sociálním pojištění. Při čerpání státem garantovaných požitků (v nemoci, ve stáří apod.) pak jsou ale potom ti, co méně přispívali, na tom relativně lépe z hlediska relace „dal – dostane“. Takže i v rovné dani je zakotvena solidarita. Ale to je samozřejmý znak každé demokratické a sociálně orientované společnosti a nelze proti tomu nic namítat.
Solidaritou vyššího stupně je pak rozumná míra progrese ve zdanění příjmů. Když říkám, že rozumná, tak tím mám na mysli to, že by nejvyšší sazba neměla překročit dvojnásobek nejnižší sazby, že by interval daňových pásem měl být stanoven relativně plynule v návaznosti na třeba takovou položku, jakou je např. minimální mzda a její násobek. Do výpočtu daně by se měly promítnout na straně příjmů ale veškeré pobírané sociální či jiné dávky, náhrady (i ty živě diskutované náhrady ústavních činitelů) a kompenzace, včetně výživného apod. Prostě vše, co je z jakýchkoli zdrojů a z jakýchkoli pohnutek konkrétním příjmem jednotlivce. Adekvátně pak musí být na straně výdajů zohledněny a z daňového základu odečteny sponzorské dary, platby výživného a další položky, kterými by mohly být možná i spoluúčast na zdravotní péči, spoluúčast na vzdělání apod. Jen tak bude tento systém solidární i spravedlivý zároveň a přitom pro každého pochopitelný, jednoduchý a motivující. A jen takový systém nebude destabilizovat veřejné finance.
Další články autora |
Svépomoc, Sezimovo Ústí, okres Tábor
12 000 Kč/měsíc