Dubnové Parlamentní shromáždění Rady Evropy

aneb osobnosti versus kastrace a „diskriminace“ Romů v Čečensku… V lednu jsem si dovolil prostřednictvím obdobného textu nabídnout úvodní postřehy nováčka v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (PS RE). Opatrně jsem naznačil pochybnosti o smysluplnosti a efektivitě této instituce, po druhém letošním plenárním zasedání moje výhrady proti některým rysům jednání RE trvají, ale umocnil se pocit významu našeho zastoupení v této instituci.    

Dubnové zasedání PS RE se zpočátku podle programu zdálo být relativně nekonfliktní, spíše zaměřené na prezentaci osobností. První den dostal prostor německý prezident Joachim Gauck, v úterý gruzínský ministerský předseda Bidzina Ivanish a švýcarský ministr zahraničí Didier Burkhalter. Třetí den jednání to pak byl rumunský ministerský předseda Victor Ponta a poslední den zasedání parlamentního shromáždění RE pak premiér Andorry Antoni Martí. Myslím, že většina evropských států (a nejen jich) může Německu závidět taktovou osobnost, kterou je právě Joachim Gauck – rozvážný, korektní, ale důrazný a důsledný. Přítomnost gruzínské delegace provázela po celou dobu zasedání RE pokojná demonstrace upozorňující na problematiku Gruzie a vztahů této zakavkazské země s Ruskou federací. Účast rumunského premiéra pak byla spojena s otevřením výstavy k 20. výročí Rumunska jako člena RE.

Problémy ale zcela nevinně vyvolala právě Česká republika, což se nás jako reprezentantů ČR v PS RE nemohlo nedotknout též osobně. RE se stále totiž nemůže smířit s teoretickou možností provádět se souhlasem dotčených v podmínkách ČR fyzické kastrace. Pro RE jsou práva deviantů bohužel stále nad právy jejich obětí. Je to už určitý evergreen, ale je to únavné a oponenti tohoto výjimečně prováděného medicínského zákroku nejsou ochotni vidět a slyšet jakýkoli argument a svědectví, podporující tuto možnost, která umožní deviantní osobě nestrávit zbytek života za zdmi specializovaných zařízení. Paradoxní je, že souběžně s kastracemi projednávanými v příslušném výboru, se zabývalo Parlamentní shromáždění rezolucí proti sexuálnímu násilí na dětech, což mnohé vystupující vedlo k výrokům o potřebě a užitečnosti kastrací. Neví „levá“ co dělá „pravá“, nebo jen účel světí prostředky?

Druhou kauzou, která vyvolala ostrou reakci celé české delegace v PS RE, ale i nevoli stálého zastoupení České republiky při RE, byl hrubý útok proti ČR ze strany aktivistů hájících „práva“ Romů na vzdělání v Česku. Podvodně pod hlavičkou „Evropského fóra Romů a kočovníků“ a „Open Society“ prosadili nejprve v příslušném výboru a následně u vedení PS RE instalaci výstavy s názvem „Parodie vzdělávání Romů v České republice“. Uvádí, že v Česku trpí 300 tisíc Romů (zatímco oficiální statistiky uvádí pouze 13.150 příslušníků tohoto etnika) a taktně zamlčuje, že z 11-ti zemí Evropy, kde má toto etnikum výraznější zastoupení, je úroveň vzdělání a vzdělávání Romů v Čechách právě nejvyšší. Bez ohledu na příslušnost k dolní či horní komoře našeho Parlamentu, bez rozdílu politické příslušnosti, se všichni členové delegace důrazně proti takovýmto praktikám poškozujícím pověst a zájmy ČR ohradili a písemně požádali předsedu PS RE Jean-Claude Mignona o nápravu. I z toho důvodu odmítli čeští zástupci v PS RE podpořit rezoluci k diskriminaci romských dětí a jejich zástupce se při vystoupení ohradil proti napadání České republiky za její přístup k řešení romské otázky. Ostatně přítomnost necelé desetiny členů PS RE při projednávání právě tohoto bodu něco naznačuje.

Ale abych úplně neutekl od tématu efektivity jednání PS RE a jeho výborů, tak k té lednové kritice připojím dalších pár připomínek. Zcela nevhodné hlasovací zařízení v hlavním jednacím sále, do kterého musíte naslepo vložit ruku a pouze hmatem vyhledat během několika málo vteřin to správné tlačítko, kterým chcete vyjádřit svůj souhlas, nesouhlas či nerozhodný postoj. Časté chyby, či nedodržení lhůty pak ale nikdy nejsou důvodem pro zpochybnění hlasování. O nepřehlednosti jednání výborů i pléna jsem se zmínil již v tom lednovém textu, tentokrát jsem ale k tomu zabředl ještě i do leckdy docela nepřehledně připravovaných a předkládaných podkladových materiálů.

Na druhou stranu jsem ale při této mé druhé účasti na jednání PS RE více vnímal možný význam této instituce pro mladé demokracie bojující s některými „dětskými nemocemi“. A také pro země, kde se o nějakém demokratickém režimu nedá hovořit. Rada Evropy je pak platformou, která dává prostor k poukazování na tyto problémy a konkrétní kauzy porušování lidských práv.

Nezmínit se v závěru o Štrasburku jako takovém by bylo vůči tomuto krásnému francouzskému městu neuctivé. Jaro je tu v plném chodu, vše kvete, ulice jsou plné lidí. Jenom tak moc není vidět, že by se tu někdo živil prací (nepočítám tzv. „kravaťáky“). A když již někdo pracuje, tak většinou osoby s tmavší pletí (to ale asi nebudou Romové zmiňovaní výše). Francouzům lze také vyčíst velký sklon k nepořádku, např. po svém čtyřnohém příteli zde jeho stopy na chodnících a trávnících parků neuklidí nikdo. Taktéž je potřeba dávat velký pozor na cyklisty, kteří se na různých (někdy i hrůzných) strojích řítí sem a tam, bez ohledu na nějaká pravidla či dopravní značení. Takže koukat nejen pod sebe (abyste něco nevyšlápli), ale i na všechny světové strany – zatím to není potřeba nahoru (to jen když se kupí mraky). Řidiči jsou pak naopak vůči chodcům podstatně ohleduplnější než u nás, takže se to alespoň trochu vyrovnává.

Samozřejmě i večery jsou během každého jednání Parlamentního shromáždění RE věnovány různým setkáním a jednáním. V tomto dubnovém týdnu bylo pro naši delegaci asi nejzajímavější setkání delegací zemí V4 (Maďarsko, Slovensko, Polsko, Česko) na polské rezidenci a setkání české a slovenské delegace na rezidenci ČR. Takovýchto obdobných akcí v rámci parlamentního shromáždění je vždy několik desítek.  O neformálních setkáních nemluvě – možná ale právě toto je tím největším přínosem Rady Evropy.

Jo a proč ta záměna Česka a Čečenska v titulku? Ne, že bych se bál invaze Američanů jako odvety za bombové útoky v Bostonu, jak k tomu někteří za oceánem vyzývají. Je to jen takové upozornění, že možná někteří naši Romové dostali a dostávají od České republiky vzdělání převyšující vzdělání některých amerických politiků. Možná by to stálo za nějaké ty srovnávací testy.

Miroslav Krejča

duben 2013