Když jsem v druhé půlce roku 1977 (po svatbě), vymakaně hned žádala o byt (přesněji žádal můj pán a vládce, neboť o podnikový byt), nebylo, co řešit.
Chtěla jsem nebýt napojena na CZT = centrální zásobování teplem. Což nebyl problém; takže jsem na plynu.
Páč CZT za předchozího režimu obnášelo topnou sezónu = topilo se od 15. 10. do 15. 03. a jen výjimečně dřív či později (to fungovalo tak, že 3 dny 16 °C a topí se – nevím, jak to funguje dnes…). Kromě toho byly odstávky na údržbu, takže v létě nebyla teplá voda; odstávka byla 2 – 3 týdny.
Nóó když tohle mít nemusím, tak to nechci. A šla jsem do bytu bez CZT, zato s plynem na ohřev vody i topení. (Už to není o tolik levnější, jako bejvávalo…)
Dodnes jsem s tímto svým rozhodnutím velmi spokojena. Je mi jedno, kdy je topná sezóna – topím si, kdy chci. Topení je tak drahé, že doma chodím od září v teplých ponožkách (bydlím v přízemí = nad sklepem) a to až do dubna. Ale jo, jistěže topím, byť zimy se zdají být teplé.
Děkuji za globální oteplování, páč nemusím tolik topit. Přesněji musím topit víc, než v předchozích letech (globální oteplování sem nebo tam), páč mi před domem vyrostly vysoké smrky. Čímž mám nejen méně světla, ale jistěže i tepla – furt jsem ve stínu. (To aby nejen plynárny, ale i elektrárny si přišly na své.)
Budu muset po devíti letech žádání na MÚ („prosím, prosím, pokoste ten jeden smrk…“, což jsem žádala v době, kdy měl parametry na pokácení; s touto žádostí jsem předloni skončila) zaskočit za tou paní úřednicí, co o tom rozhoduje a furt žvaní o zeleni. A zeptám se, jaké má vztahy s energetikou a s psychiatrem, potažmo s lidma a navíc i s tím, že má funkci… (Já znám své město ze všech možných koutů, dokonce i z několika výšek – hele tohle město je tak zelené, že další strom se sem do města už nevejde.)
Nicméně musím počítat se stínem, tedy jak tmou, tak zimou, ale jistěže si mohu svítit a topit.
Tahle svobodná volba jde malounko mimo mne – můj předčasný starobní důchod je cca polovina průměrného starobního důchodu ČR. Ale jo – pohoda, klídek, tabáček – je to můj problém.
Jen bych nerada furt slyšela nějaká – z mého pohledu hodně přiblbá - tvrzení , že mám svobodnou volbu.
Má svobodná volba je určená mojí finanční, ekonomickou, sociální (dokonce i zdravotní) realitou. Vždycky byla – bez ohledu na systém; byť v některém systému to není takový problém, jako v jiném.
