Svůj 21. srpen 1968 jsem už popsala (https://krehotova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673701), teď k tomu dohodím další dny. Můj tatínek byl totiž člen Lidových milicí. Takže někdy kolem 23. 08. 1968 vyfasoval zbraň. Přímo pistoli.
Patrně na okresním štábu LM v Mostě; pochybuji, že ve Staliňáku, čili závodě, v němž byl milicionářem. Protože zbraně byly hodně hlídané.
Nicméně někdy toho 23. 08., možná 24. 08. měl večer doma pistoli ( jako víte co, bylo mi 13 let a jsem holka - takže samopal to nebyl, víc o zbrani nevím...) a čistil ji, čemuž jsem směla přihlížet. A taky dostal dvě vysílačky a ty jsme šli vyzkoušet. Na tzv. Třetí oprám, jenž byl přes kilometr od naše bydliště...
Maminka z toho odvázaná nebyla, ale protože sovětské tanky kolem nás jen projely a už po nich nebylo památky (teda kromě lehce rozbité silnice), tak nás nechala.
Rozhodně jsme s tátou neměli volačku "Tady orel, jak mě slyšíte?" Neb to ještě klasika nebyla. A fakt si "volačku" nepamatuji. Zato si pamatuji, že jsem ve finále zjistila, že mě táta stejně neměl daleko z dohledu. No bylo po 22. hodině, čili už tma, a táta neriskoval, že někde uklouznu, spadnu do oprámu a on bude daleko na to, aby mě vylovil.
A pak, cca do 14 dní - hele neberte mě za termín, bylo mi 13 let - všichni pochopili, že to není invaze, nýbrž bratrská pomoc. Milicionáři, tedy členové LM, zase vrátili zbraně do trezorů, neb jim vrchní velení sdělilo, že netřeba bojovat.
Což dnes hodnotím jako poměrně rozumné. Páč asi by za ten první týden bylo víc než 102 (někdy se uvádí 108) zabitých, resp. mrtvých; protože 72 bylo Čechů a ostatní byli sovětští vojáci (vesměs hloupé nehody, nikoli úmyslná zabití ).
Přičemž při ozbrojeném odporu, nejspíš zbytečném ...
