Jak důchodce vyloučit ze společnosti – digitálním ghettem

Veškerou tou digitalizací a její inovací, vylepšováním a propojováním kdečeho, a to „bez náhrady“. Takže velmi snadno.

Abyste mi rozuměli, nejsem jistěže proti. Teda digitalizaci. Je mi 64 let, mám internetové bankovnictví, s dětmi používám e-mail (skype nechci, to by mi – a ne s dětmi, ale s kámoši – zabralo příliš času, neb kámoši jsou rovněž v důchodu a jejich představy o čase jsou nejméně čtyři hodiny denně na netu = pak nic nestíhají), a vykecávám se na dvou blozích…

Aléééééé telefon mám na telefonování a esemeskování. Neplatím si na něm internet, jakož ani nic jiného, než uvedeno. Nechci na něm žádné apky, nechci ho mít propojený s ničím, natož pak s kdečím. Dokonce mám stále founa tlačítkového, čímž jsem již na jaře fascinovala vnoučata. Jsem jediná z jejich okolí, kdo nemá dotykáč.

Kdekteré mé kamarádky jej mají. Zhusta je jim dobrý k tomu, aby jim zvyšoval tlak. Najmě při telefonování, kdy mají zvolit číslo „chcete-li …blablabla…zmáčkněte trojku“. Zmáčknou „3“ a vůbec nezvolily, naopak se jim vytočilo číslo… Teda například.

Nebo takové apky na slevy v obchodě – kámoška Věrka takhle přestala chodit do drogerie, kde měly slevové akce, ale lepší slevy byly jen přes apku na telefonu. Ona ovšem telefon taky používá na telefonování a sms…

Nám, důchodcům, úplně stačí, když něco, co používáme, změní vzhled. Přímo dyzajn. Konečně se něco div ne automaticky naučím, a šup – oni mi to vylepší. A já čtvrt hodiny hledám, kde mají xakru jednorázové platby v CZK!!!

Leč kdo hledá, najde – a já se nebojím vlka nic. Z milovaného Exploreru jsem přešla na Google Chrome. Cvičně. Zatím to jsou nervy, neumím si uložit do oblíbených položek a vůbec kdeco všechno hledám složitě, ba primitivně, dlouho, neb netuším. Aby to bylo to pravé ořechové, dosud jsem hledala ve Windows Vista, teď hledám v „10“.

Jóó, teď i já trávím 4 hodiny denně na netu, jen abych se propracovala tam, kde jsem už byla. Ovšem v novém softvéru; tedy s jiným prohlížečem a v jiném prostředí. A to se furt bavíme jen o počitadle, přičemž si myslím, že jsem na tom ještě docela slušně. Teda vzhledem k věku.

Ale i tak by ajťáci, resp. majitelé kdečeho, měli myslet i na nás, důchodce; už proto, jaké množství nás je (hele a někteří vymírají fakt v dlouhověkosti).

Neboť aplikace přes telefon na nás mohou být jak složité, tak najmě drahé. Neb bez internetu to nejde. A to si většina z nás ani nemůže dovolit.  Ale jestli nás, starochy, chcete dát do digitálního ghetta – tak tohle je ten správný trend.