Teď asi rozčílím disidenty, mejnstrímy a všechny ty, kteří mají špatné zkušenosti s lety1968 - 1969. Než mě nařknete z toho, že v těchto letech šlo i o úmrtí ( a inu ano - 122 lidí, z toho 72 ruských vojáků - různá čísla...), tak
já se opravdu chci vyjádřit jen k paní Moučkové. Už týden sleduji na kdekterém TV programu, jak trpěla. Od nějaké té 13. komnaty, přes kdeco.
Tím kdeco míním tu veselou historku, jak jí táta Vilém Nový přinesl v roce 1945 (někdy uvádí 1946) červenou knížku. A ona ji dala do šuplíku a nikdy nevyndala.
No teda nevím, ale takhle to asi nefungovalo. Ty knížky se jednak podepisovaly, druhak časem měnily, treťajk se do nich lepily známky ...??? (To i za předpokladu, že v tom roce 1945 (ev. 1946) ji podepsal její táta.)
A paní Kamila pak od roku 1952, možná i dřív - já to až tak nesledovala - pracovala v rozhlase, poté v televizi. Je nesmírně hrdá na to, že na začátku 50. let byla první ženou v Evropě, co dělala TV zpravodajství. Vlastně imrvére do 1968.
Nemít taťku na ÚV, tak nejde - podle toho, co sama říká - ani do rozhlasu, natož do TV. Pak nicméně pana V. Nového zavřeli. Jak jinak než vlastní rudí bratři komunisti. Na Kamilu to zvláštní vliv nemělo. Míním pracovní. Psychicky bezesporu ano.
Leč v srpnu 1968 paní Kamila prozřela. Ona říká, že konečně. No tak co - po víc než 20 letech. Lepší pozdě než nikdy.
Po 1989 se zase radostně zařadila do pracovního procesu (neb svou profesi miluje nadevše), radostně kvíká na TV Seznam.cz, že v 61 letech poprvé zažila demokracii ( tedy v tom roce 1989) a vykládá, jak to všechno posledních 50 let bylo.
Hele asi jo. U Kamily. Všude jinde to bylo jinak - jak v 50., tak v 90. letech. Dost jinak. Vemte si své vlastní životy...
Dejte fakt už s tou Kamilou Moučkovou pokoj.
