Slušné bydlení potřebuje slušný zákon.

Nově zvolená členka zastupitelstva Městské části Praha 2  za TOP 09, známá advokátka JUDr. Klára Alžběta  Samková správně pochopila, že  skončením voleb řešení problémů tohoto státu a této společnosti  nekončí, a že  řešení palčivých a vážných problémů je stále před námi.

A pustila se do práce: již před volbami vyzvala dosavadního dlouholetého předsedu Občanského sdružení majitelů domů  O. Šimečka k rezignaci a v neděli odpoledne rozeslala své stanovisko k vážnému problému, jakým je deregulace, resp. pokračující regulace nájmů. Oba texty jsou téměř totožné a jistě stojí  za pár slov.

Zkušená advokátka Samková má samozřejmě pravdu v tom, že po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., která nastane  v podstatné části republiky od 1. 1. 2011, nebude vytvořen žádný nový právní stav, resp.  dostaneme se do stejného stavu, který zde existoval před r. 2006, kdy také neexistoval právní předpis, který umožňoval majiteli domu jednostranně zvyšovat nájemné a výši nájemného mohl, na základě nálezů Ústavního soudu,  určovat  soud. Tedy nic nového. To, mimochodem, je jen dalším dokladem nesmyslného postupu Ministerstva pro místní rozvoj, které tvrdí, že je nezbytné urychleně přijmou novelu občanského zákoníku  (mizerně připravenou), aby mohly soudy konat. Nesmysl, mohou rozhodovat tak,  jako před rokem 2006.

V další části svého prohlášení pak dr. Samková straší občany a zejména justici  počty sporů, který by zahltily české soudy, kdyby všichni pronajímatelé podali po 1. lednu žaloby na určení výše nájemného. A vypadá to skutečně hrozivě. Má-li se jednat o 450.000 bytů, pak jen při 10% žalob by to znamenalo 45.000  žalob ročně, jejichž vyřízení by prý  justici trvalo, a tady musím s dr. Samkovou souhlasit, 7-10 let. Hrůza....

Ale o  takovémto katastrofickém scénáři lze ovšem s úspěchem pochybovat, a to hned z několika důvodů.  Pokud u nás po 1. lednu příštího roku bude, jak již řečeno výše,  stejná situace pokud jde o určování nájemného jako byla před r. 2006, není žádný důvod se domnívat, že by  žalob na určení nájemného ze strany pronajímatelů bylo podstatně více, než tehdy, kdy se žaloby počítaly sotva na desítky.  Navíc: od té doby nájemné mnohonásobně vzrostlo, celá řada obcí již pronajímá své byty za tržní nájemné, které  vůbec, nebo jen o málo, převyšuje nájemné regulované, a lze tedy předpokládat, že i k takovýmto nájmům soudy přihlédnou při hledání nájemného, které je „v místě obvyklé“. Pak by naděje pronajímatelů na stanovení velmi vysokého nájemného soudem byly velmi nejisté, a je jistě otázkou, zda se do toho většina pronajímatelů vůbec pustí.

Se zásadní námitkou dr. Samkové lze jistě souhlasit: rozhodování soudů, tedy individuálních právních  aktů, problematiku nájemného u nás nemohou vyřešit.  Soudy rozhodují podle zákona, tedy o tom, zda to nebo ono chování lidí je či není se zákonem v souladu.  Nezbytně potřebujeme zákon o místně obvyklém nájemném,  který najisto postaví práva a povinnosti nájemců i pronajímatelů.  A slušný občanský zákoník, a ne nepromyšlené rychlokvašené návrhy od Ministerstva pro místní rozvoj, které se toto ministerstvo chystá předložit, a které z nájemního bydlení dělají pobyt v lepší káznici.

Dosud se pohybujeme v mezích legitimních úvah a výměny názorů na problém, který „pálí“ mnoho lidí. Mělo by to tak, máme-li se nakonec dobrat rozumného řešení, zůstat. Pak je ovšem třeba odmítnout tu část prohlášení dr. Samkové, mířící spíše k její zřejmé ambici vystřídat dosavadního předsedu Občanského sdružení majitelů domů a postavit se do čela této organizace. Zde mám na mysli tvrzení že  80% nájemníků není ochotno se s pronajímatelem dohodnout na ničem „…k čemu nejsou  donuceni soudem“,  že mnoho pronajímatelů je nájemci „..ponižujícím způsobem šikanováno“ a pronajímatelé jsou nuceni strpět od nájemců jednání, které je „…morálně zvrácené“.  Ale diváci televize a čtenáři tisku si jistě  vzpomenou spíše na otřesné chování některých pronajímatelů,  něž  na konkrétní příklady toho, co se nám dr. Samková snaží namluvit. A při  tvrzení, že takto se chovající nájemce nemá „…majitel možnost vypovědět“, musela by dr. Samková rezignovat i na své právní vzdělání: takového nájemce je možné vypovědět nejen z důvodů hrubého porušení povinností nájemce (§ 711 odst. 2, písm.b), ale též pro porušení dobrých mravů v domě (§ 711 odst. 2 písm. a obč. zák.).  A to bez přivolení soudu a bez nutnosti zajistit náhradní byt! Že by tato ustanovení Občanskému sdružení majitelů domů nebyla známa? Moc pochybuji.

Stanislav Křeček

Psáno pro Britské listy 17. 10. 2010