Politické zásahy ohrožují občanský zákoník

Návrh nového občanského zákoníku, který v minulých dnech Ministerstvo spravedlnosti představilo, se stal jedním z nejdiskutovanějších témat v našich sdělovacích prostředcích – mimo  obvyklé a pravidelné rubriky,  jako je rubrika „Co je nového ve vládní krizi“ apod.

Právem! Nový občanský zákoník představuje největší legislativní změnu v platném právu  za posledních mnoho desítek let a obávám se, že si to ani velká část zákonodárců, natož pak veřejnost,  dosud neuvědomuje.

Změna je zcela zásadní. Dá se říct, že vše, co dosud platilo v občanskoprávních vztazích, již platit nebude.  Vše bude jinak. Lépe?  Těžko říct, zda  3017  „paragrafů“ a 3903 nových právních termínů bude pro občana přijatelné, zda nepůjde jen o další krok k „advokátskému“ zákoníku, ve kterém se obyčejný člověk bez právního vzdělání nevyzná.  Není jasné, zda velmi podrobná ustanovení o téměř všech myslitelných situacích, do kterých se člověk může dostat,  nebudou text činit spíše nepřehledným a naproti tomu zda některé obecné pojmy („rozumný důvod“, pro který mohu chtít, aby soused nestavěl nebo nesázel v blízkosti mého pozemku, „rozumné pokyny“  pronajímatele) nepovedou  k příliš odlišným výkladům a představám, a to i v rozhodování soudů.

Ne že by podrobnější úprava některých  složitostí života nebyla zapotřebí, a to tam, kde si to dnes možná ani neuvědomujeme.  Komu asi patří zaběhlý  pes, kterého dobří lidí zanesli do útulku a tento útulek  jej  jiným dobrým lidem přenechá? Stal se vlastníkem  psa útulek, patří pes novým „vlastníkům“? Mimochodem zvíře: media a mnozí se radují nad tím, že zvíře již nebude věc.  A copak to pak bude? Z hlediska práva jsou na světe je věci a bytosti,  a pokud by zvíře nebylo věcí, asi by si nikdo nemohl pejska koupit.  Bytosti se prodávat nesmějí…Zvíře bude (a je) však věcí se zvláštním zacházením, asi jako tělesné pozůstatky člověka, které jsou také „jen“ věcí, ale do popelnice je vhodit nemůžete. ..

Jinou, zásadnější otázkou ovšem je, zda  doba velkých kodexů,  platných v neměnné podobě  po mnoho let, je již za námi, zda současné, často překotné změny platného práva (často kdekým kritizovány a často nespravedlivě dávány do souvislosti s nedbalou prací zákonodárce) neodpovídají spíše současnému stavu vztahů ve  společnosti, než  Napoleonův občanský kodex, který se používal 100 let.  Praktický příklad odůvodňující tyto pochybnosti představuje stav trestního zákoníku, s velkou slávou přijatého po mnoha letech příprav před rokem: na poslední schůzi Poslanecké sněmovny jsem jako zpravodaj  k jedné z mnoha navržených změn musel vysvětlovat, že náš trestní zákoník již není dnes v souladu s evropským právem, neboť v době přijímání trestního zákoníku nebyly ještě dohotoveny evropské normy a evropská doporučení dotýkající se (v tomto případě) trestných činů týkajících se ochrany životního prostředí.  Nečeká nás v problematice soukromého práva obdobný osud, když víme, že se v současné době připravují, stručně řečeno,  zásady civilního práva? Ať již si o této evropské „legislativní smršti“ myslíme cokoliv, asi jen obtížně ji budeme moci, alespoň prozatím, ignorovat.

S velkým rozsahem tohoto jinak obdivuhodného díla souvisí otázka jeho praktického užití. Když jsem na tento problém poukázal, jeden z ústavních soudců mne na jakémsi shromáždění advokátů pohrdlivě odmítl anekdotou o Mozartovi, který prý na námitku jakéhosi  císaře, že dílo má mnoho not odpověděl, že jich je tam přesně tolik kolik jich je potřeba.  Ale o to přece nejde.  Zdá se mi, že např. představitel spolku (dříve občanského sdružení) by si raději zakoupil  Spolkový zákon, než hledat někde kolem  §250  ustanovení týkající se spolkového práva. Nájemci bytů by si asi raději pořídili text  Zákona na ochranu nájemníků, než hledat  § 2279 a následující, tedy zvláštní pododdíl  týkající se nájmu bytů. Nechci karikovat, ale obávám se, že celé obsáhlé dílo i s obsáhlým komentářem bude zajímat opravdu je profesionály. Patrně dojde k tomu, že budou vydávány samostatně jednotlivé části občanského zákoníku jaksi pro praktické použití. Ale to vše jsou z hlediska významu občanského zákoníku méně podstatné věci.

Podstatné a zásadní je však  něco zcela jiného, a totiž to, že Prof. K.  Eliáš – tvůrce tohoto občanského zákoníku - nemá pravdu, když v Právu dne  11.  5. 2011  v článku pod názvem „Nový občanský zákoník: pomocná ruka  soukromému životu“ napsal:  „Pro životnost nového občanského zákoníku je důležité, že jeho příprava a obsah dosud  stály mimo politické vlivy.  Jeho projektu vtiskla  politický charakter už v r. 2001 Zemanova vláda  a všechny  následné vlády, včetně té současné toto paradigma ctily a ctí, protože soukromý život není ani pravicový ani levicový…“: To již neplatí.

Stalo se totiž to, čeho jsme se obávali a před čímž jsme varovali. Současná vládní koalice, v rozporu s původním návrhem autorů občanského zákoníku, prosadila jen z ideologických, nikoliv věcných důvodů, do návrhu nového občanského zákoníku   ustanoveni hrubě poškozující jednu ze slabších stran práv - nájemce bytů. Stejná ustanovení, která dnešní parlamentní většina prosadila do novely současného práva, a která začnou platit od 1. 12. 2011. Ta ovšem v původním návrhu nového občanského zákoníku, připraveném expertní skupinou při Ministerstvu spravedlnosti nebyla, když  práva a povinnosti nájemců i pronajímatelů  bytů byla v původním textu velmi přijatelně vyvážena. Ještě na poslední schůzi vlády, která text nového občanského zákoníku schvalovala, byla na návrh Ministra pro místní rozvoj (VV) provedena  negativní změna původního textu!

Není tedy pravdou, jak se nám v poslední době  mnozí snaží namluvit, že návrh nového občanského zákoníku  je jen dílem odborníků, kteří jej mnoho let připravovali. Je také výsledkem  politizace odborné problematiky ze strany současné vládní koalice.

Z těchto, jen ideologií podmíněných zásahů do původního textu, je již dnes nový, ještě neschválený občanský zákoník „zařazen“ mezi ty „obyčejné“ zákony, které se budou měnit po každých volbách. Jestliže odborný text může měnit jen z ideologických důvodů  proti vůli odborníků jedna vláda, může jej měnit i vláda jiná.  Škoda.  Ke stabilitě práva a k obecné úrovni právního vědomí to jistě nepřispěje….