Čapka do práva netahejme.

V Hospodářských novinách 29.dubna 2009  vyšel článek prof.  Karla Eliáše „Na obranu občanského zákoníku“,  ve kterém  autor obhajuje nový občanský zákoník mimo jiné tvrzením, že se v něm projevuje „čapkovská péče o lidi“, „čapkovská starost o každodenní život dole“, že v něm „převážily zájmy obyčejných lidí“ nad povrchním odborničením, že kritiky tohoto jinak jistě úctyhodného díla “víc, než prostý člověk, zajímají vlastní ambice“ apod.  Dost  na to, aby bylo dopřáno slovo jednomu z těchto kritiků.

Především je nesporné, že Čapkově době nejspíš odpovídá jazyk nového občanského kodexu a že Čapek by bezpochyby ocenil onu „každodennost“, kterou zákon řeší. Jenom si nejsem tak docela jist, zda právní předpis, na jehož základě se mají odvíjet vzájemné vztahy mezi občany, má být takovou, často kuriozní „každodenností“ zasažen. Tak jistě spíše Čapek, než obyčejný denní konzument práva by ocenil, že „služebnost stezky zakládá právo po ní chodit nebo se po ní dopravovat lidskou silou… „nebo že  „se služebností průhonu zvířat je spojeno i právo jezdit ručními vozidly“ (§ 1093). Stejně tak je jistě spíše čapkovské, než praktické ustanovení o tom, že „ služebnost stezky neobsahuje právo dát se nosit zvířaty a vláčet po služební pozemku břemena“ (§ 1094). Kdypak jste naposledy jeli ručním vozidlem nebo vláčeli břemeno?

Vlastníci nemovitostí jistě ocení, že  po jejich pozemku se celkem bez překážky může proházet kdokoli: „Vlastník smí vstoupit na cizí pozemek a odnést si z něho svoji movitou věc, která se tam dostala následkem přirozené síly nebo vyšší moci…..stejně tak může vlastník na cizím pozemku stíhat chovné zvíře nebo roj včel“ (§ 911). Až tedy příště přijedete domů a na vašem pozemku, za plotem,  obchází cizí člověk,  bezpochyby si jen  hodlá odnést čepici, kterou mu tam zanesla přirozená síla, nebo tam pronásleduje roj včel. Hodně oslavných komentářů se týkalo ustanovení zákona o tom, že  zvíře už není věcí, aniž by se někdo zamýšlel nad tím, co to tedy je. Jednoduché to však ani v tomto novém právním předpise zvířata nemají.  „Divoké zvíře je bez pána, pokud žije  na svobodě “ (§ 939), ale někdy ani lidé: „Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené lhůtě nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník a na veřejném statku pak kdokoliv“ (§ 938).  Až se vám tedy zaběhne pes a vy časem potkáte souseda, jak si ho vede na procházku, protestovat nemůžete. Zkrocené zvíře jste nepronásledoval (nebo to alespoň neprokážete), nevrátilo se k vám, ač mu v tom nikdo nebránil (neprokážete, pes vám neřekne, že byl zavřen ve sklepě)  a soused si ho tedy, v  souladu zákonem,  přivlastnil. Na veřejném statku.

Ne, opravdu nechci planě ironizovat  a zesměšňovat významné dílo pana profesora K. Eliáše. Jen si myslím, že odborná diskuse nad ním je ještě opravdu zapotřebí. A  moc bych prosil, aby ti, kteří mají jiný názor, byli spíše vyslechnuti, něž považováni za ty, které „zajímají jen vlastní ambice“ (profesor Eliáš v článku), nebo za „průměrnější kolegy, kteří mu házejí klacky pod nohy“ (ministr Pospíšil v Profitu č. 15),