Byty OKD – ani Únor, ani kostlivec.

Hned dva „publicisté“ se v poslední době  pustili do ČSSD v souvislost s rozhodnutím společnosti RPG Industries SE vypovědět státu smluvní závazek svého právního předchůdce nabídnout, v případě prodeje jednotlivých bytů, patřících dříve OKD  v Moravskoslezském kraji, byty přednostně nájemníkům těchto bytů.

Čtete správně: není  polemizováno s problematickým vypovězením smlouvy, kterou se státem uzavřel pan Bakala (ministerstvo financí okamžitě toto vypovězení smlouvy odmítlo a považuje je za neplatné),  ale je zpochybňována snaha ČSSD  trvat na dodržování uzavřených smluv a zastat se práv nájemců bytů. Nic výjimečného u většiny dnešního tisku, že?

M. Růžička, který se skromně označuje jako „publicista“, ale ve skutečnosti jde o mediální „hlásnou troubu“ pana Bakaly, uveřejnil dne  24. 9. 2009  v MfD (kde také jinde, že?) článek nazvaný „ Bytový Únor ČSSD“,  a ve stejné době v  internetovém občasníku „Virtuality“ jakýsi  J. Klíč, jinak prý redaktor Cevro revue (kdo také jiný, že?),  napsal  „Byty OKD – kostlivec ve skříni ČSSD.“

Ve skutečnosti nejde ani o jedno, ani o druhé. S „argumenty“ pana Klíče se polemizovat nedá, neboť jde o prvoplánový,  primitivní útok na ČSSD – zcela ve stylu úrovně publicity tohoto internetového občasníku -  a za zmínku stojí pouze tvrzení, ze kterého plyne, že autor o tom, o čem píše, nemá ani ponětí, totiž tvrzení, že ve smlouvě, o kterou se jedná, „klauzule, že společnost musí prodat byty …není“ (tak co to tedy vlastně RPG vypověděla?). Ovšem argumenty M. Růžičky za pozornost rozhodně stojí. Už to, že v deníku, který  se jinak většinově staví za práva podnikatelů a vlastníků a za to, že smlouvy jsou svaté, je náhle se sympatiemi komentováno jednostranné vypovězení smlouvy, neboť prý jde o „logický krok“, když vlastník bytů, při vypovídání smlouvy  „argumentuje ekonomicky“. Jinými slovy: když to je ekonomicky přínosné, tak smlouvy platí, když nikoliv, je možné je porušit nebo vypovědět. Pozoruhodný příspěvek ke kultivaci podnikatelského prostředí…

Závazek  plynoucí ze smlouvy o prodeji 46% akcií OKD, podepsané 16. 9. 2004, totiž prodat, v případě jejich prodeje, byty jejich nájemcům za cenu 40.000,-Kč,  považuje autor za nesmyslný neboť  „co když za 50 let bude možné za ekvivalent dnešních 40.000,-Kč leda oběd v restauraci?“. Námitka jistě  případná, ale proč je kladena ČSSD, která na dodržení smlouvy se státem trvá? Proč se autor nezeptá pana Bakaly proč, z dnešního hlediska opravdu málo výhodnou smlouvu, tedy vůbec podepsal? Nutil ho někdo?  Ale podepsal-li, měl by také dodržet všechna její ustanovení! Ne? A v tom asi bude ten hlavní problém.  Mimo jiné právě pro tento závazek kupujícího byla cena, za kterou byly akcie státem prodány, velmi nízká, velmi podstatně nižší, něž cena tržní.  Dvě strany jedné mince.  Bude-li vypovězena smlouva o přednostním prodeji bytů, pak  je nízká cena nedovolenou podporou ze strany státu soukromému subjektu se všemi z toho plynoucími důsledky, včetně možných finančních sankcí, včetně možného zneplatnění smlouvy.  Je pravdou, že  šetření Evropské komise v r. 2005 a 2009 neshledalo ve smlouvě žádná pochybení, ale to se po jednostranném vypovězení smlouvy ze strany RPG může rychle změnit.

Je proto zcela správné stanovisko ČSSD vyjádřené jejím předsedou, totiž že buď pan Bakala závazek splní a byty, v případě prodeje, nabídne nájemcům, nebo bude smlouva vypovězena a byty nabídne nájemcům vláda, pokud to ovšem po parlamentních volbách bude vláda  s dominantou  ČSSD.   Planě, ne-li hloupě, proto znějí ideologicky podbarvené výhružky M. Růžičky že  „…spor by neřešila nezávislá arbitráž, nýbrž vítězná strana znárodněním“.  

Avšak, jak praví známé přísloví, i slepé kuře najde zrno. Ze slov L. Zaorálka („Není možné, aby se tisíce lidí bálo o střechu nad hlavou…“) odvodil M. Růžička  pozoruhodně pravdivý závěr. Píše: „Majitelé domů v České republice čtěte pozorně rodící se společenskou tézi: bydlet v nájemním domě je o  strach.“ Zlatá slova. S tím ovšem, že nejde o tézi rodící se, ale tvrdou zkušenost statisíců lidí. Zbavit se strachu o budoucí  střechu nad hlavou je jedním z naléhavých úkolů kterékoliv současné i budoucí  politické reprezentace….