Za peníze si štěstí nekoupíme

Zajít do obchodu a požádat o půl kila štěstí? Nejde a nejde to. V opačném případě bychom jako krtci měli veliké zásoby. Umět se radovat z maličkostí. Z nového rána, z vůně kávy, z pohlazení, obejmutí, úsměvu, popovídání..

Štěstí si přejeme ke zkouškám, narozeninám.. Stojí v těsném závěsu za zdravím. Říká se, že zdraví je to nejdůležitější. Ale já znám několik zdravých lidí, kteří jsou nemocní tím, že jsou nešťastní. Táhnou se životem jako chodící mrtvoly. Vždy nám bude v životě něco chybět. Dělat věci, které nás baví a ve kterých jsme dobří. Mít rádi svoji práci. Nestranit se ostatních, vyhledávat společnost přátel a lidí, kteří jsou naladěni na stejnou strunu. A ti, kteří nejsou..respektovat a snažit se pochopit všechny otazníky poletující kolem nich.

Hýčkat sami sebe. Naložit se do vany, prolistovat módní magazín, zajít si koupit tu fialovou blůzku co se nám před týdnem líbila a hlavně nelitovat, že jsou to vyhozené peníze. Nebo už ji nosí kolegyně? Řekněte jí, že jí sluší. Musíte uznat, že fialovou barvu a těch svých sedmdesát kilo umí nosit. Pomáhat ostatním. Cestovat a poznávat nová místa. Zajít si do kina, do divadla, na výstavu a nestěžovat si, že na to nemáme čas. Cvičit, běhat, plavat..něco z toho, co nás těší. Zkusit omezit čumění na bednu. Alespoň jeden den ji vypnout a nesledovat všechny ty hrůzy, které nám tam ukazují. Poslouchat hudbu. Jít do přírody, pořádně se vyspat, číst knihy. Koupit si kytku a pokud možno v květináči, protože ta nás bude těšit každý den.

Nesrovnávat se neustále s ostatními, vždyť je toho jistě plno v čem jsme stejně skvělí ne-li lepší :)) Každý jsme jiný a tak nám nezbývá nic jiného, než tuto skutečnost přijmout. Žít současností, ale nezapomínat na minulost (díky ní jsme dnes to, co jsme) a přemýšlet nad budoucností. Přijmout fakt, že život nám připraví výšiny i hodně hluboké propasti. Neztrácet naději. Ta umírá poslední a my nevíme, co nám hezkého může přinést zítřek. Být upřímní, a to především sami k sobě. Respektovat ostatní a časem si uvědomíme, že ostatní respektují nás. Naučit se říkat krásná slovíčka "Děkuji, Prosím". Podporovat a dodávat kuráž nejen sobě. Věřit v něco co je větší, než mi sami. Ať už Bůh, příroda, nebe a hvězdy nad námi.. Věci, které nepotřebujeme dát někomu, kdo je potřebuje. Hlavně nezapomínat, že štěstí se nedá koupit za peníze.

V poslední době se mi stává, že potkávám známé a na otázku "Jak se máš?" jen rozpačitě pokrčí rameny a barvitě popisují všechny historky, které se přihodily. Za ty roky v Anglii jsem se naučila odpovídat, že se mám dobře a přidám zubatý úsměv. Co na tom, že na mě ten den všechno padá a radostí neskáču do stropu? Vím, že zítra bude líp. Pokud je mi mizerně, odpovím, že už jsem měla i lepší dny. Doma si zalezu pod deku, pustím hezký film a dám si skleničku bílého. Nebo zavolám kamarádům. To je ta nejlepší náplast na duševní bolístky.

A moje největší štěstí? Milovat, smát se (třebas jako blázen) a být obklopena těmi, které mám ráda a kteří mají rádi mne. A to je to největší štěstí..