Ukamenování Sorayi M.

V příběhu se ocitáme v iránské vesnici. Hlavní postavou je Soraya, milující matka čtyř dětí, která žije v manželství bez lásky.

  Je vlastním manželem neprávem obviněna z cizoložství. Ten usiluje o rozvod. Chce se oženit s dívkou, nebojím se napsat, děvčátkem o mnoho let mladší. Obvinění Sorayi z údajného milostného poměru se sousedem, kterému před časem zemřela manželka, je křivé a účelné. Soraya však ovdovělému muži pouze vaří a pomáhá s úklidem. Možnost uhájit svoji nevinnost je nulová. "Pokud muž obviní ženu, musí ta prokázat svoji nevinu. Obviní-li ale žena muže, musí ona prokázat jeho vinu." Ve jménu Alláha ji mužská část odsoudí k trestu ukamenování. Praktika, která je pro nás naprosto nepředstavitelná, neuvěřitelně krutá a nepochopitelná. 

  Vesničané se začínají scházet na náměstí. Soraya oblečená v bílých šatech, zasypaná do poloviny těla v jámě. Kameny, které musí mít určitou velikost, aby ženu hned nezabily, házejí vesničané, "přátelé". Snaží se trefit do hlavy, do očí.. Smrt by měla být pomalá a bolestná, aby obviněný co nejvíce trpěl. Slzela jsem už v okamžiku, kdy se její vlastní synové rozhodovali, jestli mají na matku hodit kámen. Hodili. Mezitím jejím dvěma dcerám, které se naštěstí krvavé scény neúčastní, zakrývá uši maminčina kamarádka. Nechce, aby dcery její přítelkyně slyšely křik a davové šílenství z popravy jejich matky.

  Její věrnou přítelkyní je emancipovaná teta Zahra. Poučená životem jde nekompromisně a tvrdě za tím, aby celý svět věděl o zlu, které se děje v této pusté a jakoby mrtvé vesnici v horách. Touží po tom, aby se všichni dozvěděli o zemi, kde ženy nemají téměř žádná práva a šanci obhájit svoji nevinu. Prostředníkem k tomu, aby se pravda dostala za hranice vesnice se stává francouzsko-íránský novinář. Projíždí vesnicí a v čase co mu místní opravují porouchané auto, mu Zahra stihne odvyprávět šokující příběh na pásku. Auto je mimochodem to jediné, co v této vesnici připomíná život civilizace.

  Film skončil. A tohle je přesně ta chvíle, kdy se sama sebe ptám a nechce se mi věřit, že žijeme v dvacátém prvním století. Chce se mi křičet z toho pocitu prázdnosti a bezmocnosti, který se kolem mne rozprostřel. Dívám se na datum a ujišťuji se, že nejsme ve středověku. I když Irán v roce 2008 pozitivně šokoval svět zrušením absurdního trestu smrti ukamenováním za cizoložství, ví jen "Bůh", kolik žen umřelo touhle nesmyslnou smrtí.

  Americký film "The stoning of Soraya M." (2008), režie Cyrus Nowrasteh, natočený podle skutečné události. Kniha stejného názvu, Freidoune Sahebjam.