Sotva se probereme z povánoční letargie, můžeme se spolehlivě děsit obchodů v podobě velikonočních zajíčků, kuřátek a čokoládových vajíček. A aby toho nebylo málo, čas nám mezitím vyplní svátek svatého Valentýna. Znám plno lidí, kteří by snad i krví stvrdili averzi vůči tomuto svátku.
Nejde o svátek samotný, vždyť on za to nemůže, ale o Valentýnské šílenství. Ve všech možných obchodech obklopeni srdíčky těch nejrůznějších velikostí. Jsou všude. Na přáních, sladkostech, růžovém šampaňském, spodním prádle a vůbec bych se nedivila, kdyby bylo srdíčko i na etiketě našeho oblíbeného salámu. Láska je zkrátka všude. I ve vzduchu. O tom svědčí od stropu visící červené srdíčkové balónky. Pro měsíc únor se tvar srdce stal symbolem komerce. Z výlohy se zubí plyšoví medvídci a medvědi nadživotních velikostí. Nemá cenu se rozepisovat o tom, že pokud jsou dva lidé zamilovaní, cítí vzájemnou lásku, tak k tomu nepotřebují datum určené kalendářem. Svoji lásku můžou oslavovat každý den. Jak říká s oblibou můj kamarád: "Každý den si najdeme důvod pro oslavu".
Ovšem jako určitou šanci a výzvu vidím tento den pro zamilované, kde druhá strana o vzájemné náklonnosti nemá ani páru. Loňského Valentýna jsem trávila v práci. Bylo kolem poledne a uklízečka:) mně přinesla obrovský pugét rudých růží. Nechápavě jsem na ni hleděla a ptala jsem se od koho jsou. Významně na mě mrkla a řekla, že určitě tuším. Netušila. Přihrnula jsem si to domů a čelila vtipným narážkám mých kamarádů. Druhý den jsem se probudila v pokoji, kde se linula omamná vůně růží. Jsem opět v práci a kolegyně si to ke mně šine s velkou taškou z níž trčí hlava bílého plyšového medvěda. Tak včera růže a dnes medvěd? Chudáka medvěda jsem nechtěla přijmout a kolegyni propustit, aniž by mi prozradila jméno tajemného ctitele. Prozradila a já jako bonus našla přiloženou kartičku s láskyplným věnováním. Byla jsem sama a tak jsem po pár dnech přijala pozvání na kávu. Deštivého odpoledne jsme se sešli v útulné kavárně. Byl tak mile nervózní, že mu vypadla kovová mince do malého šálku voňavého espressa. Příjemně jsme si povídali a i když mezi námi neproběhla žádná "chemie", domluvili jsme se na další kávě. Přiznávám, že mým uším lichotila slova jak úžasná a krásná jsem. Něco mi však našeptávalo, že i kamarádství v našem případě nebude fungovat. A to "něco" mělo jako obvykle pravdu.
Uběhlo pár týdnů a nebyla bych to já, aby můj "Valentýn" neměl malý "háček". Háček v podobě zprávy, že se svojí snoubenkou čekají dítě. Pochopitelně s ní byl strašně nešťastný a vztah udržoval jen kvůli očekávanému dítěti. Takže.. Toho letošního Valentýna přeji všem bez pugétu krvavých růží a sněhobílého medvěda, ale s upřímným srdcem.. Když to nevyjde v únoru, počkejme do května. Vždyť jak se říká "Máj je lásky čas" a to bůžek lásky, ten kudrnatý klučík, bude mít určitě šťastnou trefu!
