Četla jsem článek, kde se psalo o výsledcích průzkumu těch nejoriginálnějších (pozor, neznamená to ovšem nejlepších) výmluv, které zaměstanci použili při absenci v práci.
"Jsem příliš opilý, abych mohl řídit auto." Musím konstatovat, že pokud je zaměstanec v tomto případě ochoten přiznat svoji neschopnost řídit motorové vozidlo, musí být opravdu stále pod vlivem. Jinak mu pochopitelně hrozí vyhazov.
"Nešťastnou náhodou jsem si spláchnul klíče do záchodu a nemohu se dostat z bytu ven." Tady podotýkám, že mi jednou nešťastnou náhodou spadl mobil do záchodu, takže takové klíče..? Žádný problém:)
"Pomáhal jsem při porodu po cestě do práce."
"Přítelův had unikl z terária a já se bojím vyjít z ložnice dříve, než se přítel vrátí domů."
"Jsem moc tlustá a nemohu se dostat do pracovní uniformy."
"Bůh mě nevzbudil." (Zaměstanec nedůvěřuje budíkům a alarmům, ale věří ve "vyšší moc", která ho za normálních okolností budí.)
"Zastřihovala jsem si nehty, ale vzala jsem je moc a teď mi krvácí, musím proto k lékaři."
"Duch v mém domě mě držel celou noc."
"Zapomněl jsem, že se dnes žením." Není se co divit, mírně hektické období:)
"Můj syn nešťastně usnul blízko mokrého cementu na dvorku a spadla mu do něj noha. Nemůžeme ho odtud dostat."
"Vyjížděl jsem z garáže s automatickými dveřmi a neuvědomil si, že jsou zavřené!"
"Unesli mě mimozemšťané." Tak to je výběr několika vskutku originálních výmluv, které získala víceprezidentka pro lidské zdroje Rosemary Haefner.
Vyzvídala jsem od svého manažera další výmluvy. Jako na kolotoči, pořád se opakovaly.
"Porouchalo se mi auto, ujel mi autobus, zasekl se mi klíč v zámku, onemocnělo mi dítě." A momentálně hodně aktuální výmluva v UK je sněhová kalamita:) Několik centimetrů sněhu je pro některé zaměstnance důvodem hodným k několikadenní absenci v práci.
Jeden zaměstanec kdysi zavolal, že se nemůže dostavit do práce a jako důvod uvedl: "Přítelkyně má své dny a já musím zůstat s ní. Protože je to řekněme intimní téma, manažerovi došla slova. Nechápal, proč by musel zůstat s přítelkyní doma, ale pravděpodobně šlo o psychickou podporu. Vzpomínám si na svého bývalého kolegu, kterému s železnou pravidelností onemocněla mladší sestřička a on se o ni musel postarat.
"Je mi špatně, necítím se dobře a nemohu dojít do práce." Tohle je asi nejčastější výmluva (obvykle v pondělí nebo v pátek ráno). Také se mi to jednou stalo. Nebylo to z předešlé přehýřené noci, prostě jsem ráno chtěla vstát a ono to nešlo. Doplazila jsem se po čtyřech do koupelny a s hrůzou zjistila, že ze všech tělních otvorů ze mě něco vycházelo. Fuj, nepřeji to nikomu, asi nějaký vir nebo co, ale já nemohla ani udržet telefon v ruce. Šéf mě podezříval, že jsem to přehnala s alkoholem a chtěl pravdu. Tvrdil, že mu bude milejší, když budu upřímná. Ale pravda byla taková, že jsem předchozí noci nevypila ani jednu opojnou kapku. Uplynula nějaká doba a slavili jsme v týdnu (hodně blbý nápad) kamarádčiny narozeniny. Určitě každý z nás zažil ráno s obrovskou kocovinou, takže se nemusím pouštět do detailů. Nevěřícně jsem se dívala na svůj obličej v zrcadle a nemohla jsem se poznat. Ta ošklivá ženská v zrcadle se mi snažila namluvit, že jsem to já. Nebylo jiné cesty. Odvážně jsem vytočila šéfovo číslo a na rovinu mu omluvně řekla, že je mi špatně z alkoholu. Jste na omylu, pokud myslíte, že ocenil moji upřímnost! Nevěřil, že bych se v úterý večer takhle mohla "zpráskat". Příště, až se ráno v pět vzbudíte a budete v pokušení vyhodit drnčící budík oknem, nebo jen tak malinko líní, bude venku tma a zima nebo máte nějaké vyřizování, schůzku u doktora na kterou jste zapomněli..přemýšlejte. Myslíte, že váš nadřízený určitě ocení, když mu nebudete lhát?
