Mokré vysvědčení voní chlorem a nostalgií

Uložené jako poklad. Hluboko v krabici vzpomínek na dětství. Společně s osvědčením dr. Bolíta.

hellokids.com

 Vzpomínky mě potápí do bazénu v okresním městě. Mačkaly jsme se s holkama ze třídy ve sprše a já si stydlivě a červená až za ušima natahovala svoje jednodílné průsvitné plavky a žlutou koupací čepici. S děsem v očích jsem hodila placáka do studené vody, ostré jako Žiletky od Psích vojáků. Koupací čepice ve kterých jsme všichni vypadali jako pestrobarevní mimozemšťané, kteří spadli na planetu Zemi a učí se plavat. 

  Křečovitě jsem se přidržovala korkové destičky a učila se splývat. Na hladině mě udržovala pouze vidina konce hodiny a hlavně párek s hořčicí, který jsme si s železnou pravidelností s chutí dávali. Ještě jsem se ubezpečovala, kde mám pytlík na blití (tenkrát jsme na svačinu nosili pevný papírový), protože mně občas bývalo špatně na cestě domů. Kdo zná serpertiny z Vyškova, ten mi dá jistě za pravdu. Zatáčky kroutící se jako had jsem o několik let později nenáviděla ještě víc, protože si tuhle trasu oblíbil i můj tehdejší instruktor autoškoly.

  Nesnášela jsem první hodiny, ale když jsem na konci vítězoslavně držela v rukách orazítkované Mokré vysvědčení, cítila jsem se jako bych právě přeplavala kanál La Manche. Za pár roků jsem v moři plavala co nejdál od břehu a rozčilovala tím přítele. "Udělej mi fotku až ti zamávám". A měla hroznou radost, když jsem pak na fotce viděla v dálce malý flíček a pyšně ukazovala "To jsem já, ten flek vzadu!" Dnes si plavání užívám jako tu nejpříjemnější formu relaxace. Baví mě plavat, sluníčko se opírá do proskleného bazénu a já si jen tak přemýšlím. Občas se napiju vody a to jen proto, abych nezapomněla jak chutná chlor. Ale upřímně, tu slanou chuť mám raději. Chlor beru jako znouzectnost. Z myšlenek mě vytrhává neuvěřitelně chlupatý (živý důkaz potvrzující Darwinovu teorii o tom, že pocházíme z opice) Ind co poskakuje uprostřed bazénu. Přesně na té hranici, kde začíná hloubka. Vypadá, že je jako na gumičce a má výdrž. Poskakujte takhle téměř hodinu! Já bych to nezvládla. Vedle mě vznešeně proplouvá paní s hlavou vztyčenou nad hladinou jako paní Radová a ještě stihne konverzovat s druhou paní, která si občas dokonce smočí bradu. Z druhé strany bazénu plave paní s brejlama. No páni! To si jako brejlovec neumím představit. Možná se paní bála, že netrefí. Je fakt, že já už tu svoji trasu od skříněk, sprchy a ke schůdkům znám i poslepu. Stačí na to i to můj rozostřený zrak.

  Párkrát jsem si šla zaplavat s kamarádem a po cestě zpět jsem tak žensky povzdychla, že bych si potřebovala koupit nové plavky. O měsíc později jsem slavila narozeniny a kamarád si to přihrnul s balíčkem potištěným buclatými medvídky. S nedočkavostí jsem roztrhala papír a z něho vypadly plavky. Tomu říkám originální dárek! Já sama se bojím koupit oblečení pro svoje nejbližší, byť znám jejich velikosti. Jenže občas se nemusíme trefit do vkusu, že? On se trefil. Stylem i barvou. Mělo to malý háček. Plavky velikosti číslo šest (pro představu, velikost vhodná pro panenky) na sebe prostě nenarvu i když zatáhnu všechny špíčky. Nevěděla jsem, jestli se cítit dotčeně anebo litovat, že jsem mu vzala iluze o svojí postavě. Navrhla jsem mu, ať vezme plavky osmileté neteři. Dříve či později ji padnou jako ulité.

  Ale dnes mám hezký den. Ze sauny si to hrne přímo k bazénu opálený svalnatec. S rozběhem skočí rádoby šipku do bazénu studeného jako moje nohy a přes okraje se v ten okamžik přeleje půl bazénu. Zbytek vody se hrne na mě. Prskám vodu z huby a mokrou rukou (jak jinak, že?) si mnu štípající oči. Hladina vody klesne a mně je strašná zima. Zrychluji a dýchám jako o život. Se zděšením se dívám na přicházející skupinku adolescentů. To je jasné znamení, že je čas jít domů. Co mě maximálně nadzvedává nad hladinu jsou skákající oblůdky (ignorující zákaz skákání) za všeobecného chechtání kamarádů. Na tohle už jsem fakt asi stará. Elegantně vystupuji po schůdkách a zapomenu si spravit dolní část plavek, takže okolí vyděsím pohledem na půlku bílého zadku. Snad se nikdo neutopil..

 Článek tímto věnuji správci bazénu z let osmdesátých a dodatečně  se omlouvám za finanční škodu způsobenou vypitím litrů chlorované vody z bazénu.