Modlitby za Bobbyho

Téma, které mi přijde stále více aktuální. Zvláště po tom, co jsem si během krátké doby přečetla několik blogů na téma homosexualita.

  Někteří autoři a diskutující rozebírali pod články, že homosexualita je nemoc. Nebo, že se získává během dospívání. Opravdu si myslíte, že si sexuální orientaci vybíráme až po narození? Vážně věříte tomu, že by si někdo dobrovolně vybral cestu netolerance a opovrhování od ostatních, které přímo smrdí z těchto diskuzí? Největší nesmysl, který jsem četla "Sexuální orientace se dá změnit díky výchově rodičů". Uf. Zbavte se těch hloupých předsudků. Zkuste se podívat na film Prayers for Bobby (2009, Russell Mulcahy), který je natočen podle skutečné události z roku 1983, na motivy knihy "A mother's coming to terms with the suicide of her gay son" (Leroy F. Aarons). Možná, že některým otevře oči. 

   Vypráví o silně věřící rodině, která si v harmonii žije až do okamžiku, kdy se jeden ze sourozenců Bobby Griffith svěří svému staršímu bratrovi, že je gay. Ten takové svěřené tajemství nedokáže skrývat a řekne vše rodičům. Konzervativní, vírou zaslepená matka reaguje naprosto zkratovitě. Domnívá se, že dle své až fanatické víry v Boha jde pouze o nemoc, kterou lze vyléčit. Její pravidelné čtení Bible, která homosexualitu označuje jako hřích, ji v tom jen podporuje. K Bohu směřuje modlitby za "uzdravení" svého syna. Zoufalost ji přivádí i se synem ("hříšníkem") k psychologovi. Tyto návštěvy pochopitelně nepomáhají. Bobby se cítí nepochopený a odtrhnutý od rodiny. Cítí, že pro matku je přednější její víra k Bohu a není žádná cesta k tomu, aby ji přesvědčil, že homosexualita se nedá léčit. Odjíždí na dva měsíce ke své tolerantní sestřenici na prázdniny do Portlandu. Tam se zamiluje do Davida a rozhodne se, že se přestěhuje. Přestěhování se mu jeví jako jediná možnost a na čas i funguje. Doufá, že časem ho matka znovu přijme a bude akceptovat jeho sexuální orientaci. Matka však nechce o příteli ani slyšet, odmítá jakékoli setkání s ním.

  Pošramocený vztah s rodinou přetrvává. Tlak a obviňování matky mu berou duchovní sílu a přivedou k depresím. Ty řeší spácháním sebevraždy skokem z mostu. Zajímavý moment, kdy se po pohřbu přichází přítel představit matce. Ta mu sice ruku podá, ale poté co odejde si okamžitě umývá ruce. 

  Matka po Bobbyho tragické smrti cítí vinu a začíná vyhledávat náboženské spolky. Poslouchá příběhy ostatních a zjistí, že není jediná matka homosexuála na světě. Že neexistuje jen jedna interpretace Bible. Příběh končí uvědoměním si viny a následným odpuštěním. Poznáním, že veškeré modlitby za "uzdravení Bobbyho" Bůh nevyslyšel. Neuzdravil, protože Bobby byl naprosto zdravý..