Před pár týdny jsem shlédla nádherný animovaný fim Persepolis (2007), francouzské režisérky Marjane Satrapi, původem z Iránu. Autobiografický příběh malé umíněné holčičky kouzelně popisuje její smutné dětství a dospívání, iránské dějiny v době islámské revoluce, války s Irákem a režimu, který následuje. Na konci filmu jsem se neubránila slzám..
A co je všechno nepřípustné ženám v dnešním Iránu? Striktní zákony nepovolují ukazovat vlasy nebo mít odhalenou jakoukoli část těla na veřejnosti. Pouze tváře a ruce mohou zůstat nezakryté. Mezi další zákazy patří nosit upnuté jeans nebo podpatky, na tvářích ani náznak make-upu. Dále je to delší cestovaní bez písemného souhlasu jejich otců nebo manželů. Být viděny na veřejnosti s mužem, který není jejich příbuzný. Muži je ani koutkem oka nesmí spatřit při sportu, jízdě na kole nebo na koni. Nesmí být s muži samy ve výtahu, sedět v přední části autobusu. Nemusím zdůrazňovat, že milostný románek nebo případná nevěra je naprosto nemyslitelná. Kamenování k smrti je bohužel stále běžným legálním trestem, které probíhá za pozornosti svědků. Nutná je účast celé rodiny, včetně dětí! Žena je zakopána až po krk. Po přečtení rozsudku se hodí první kámen. Dav skanduje a na ubohou ženu míří další kameny, které drtí její tvář. Žena ztrácí vědomí. Toto je osud ženy, která byla obviněna z nevěry.
V moderním světě není žádného krutějšího trestu, který je schválen zákonem. A tak jen smutně a marně přemýšlím, co je vlastně Iránským ženám dovoleno...? Ano, už to mám! Dýchat! Dýchat se smí..
