Jak jsem se na nějakou dobu stala vegetariánkou
Už je to několik let zpět, prožívám si svých sladce bolestných osmnáct let. Dobu večírků, venkovních ožíraček, diskoték.. Vychovávána v rodině, kde jídlo bez masa bylo stejně zbytečné jako vlastnit auto bez volantu. Já se odmalička snažila vyhýbat masu. Částečně tomu napomohla i tvrdá školní jídelna, kde byste tuhými plátky hovězího masa prorazili i betonové stěny. Všechny ty masité směsy, karbenátky, čevapčiči..o jejichž stoprocentním složení jste si nikdy nemohli být jisti. Mnou nenáviděné, každoroční zabíjačkové soboty. Sjela se celá rodina, zběsile se pobíhalo sem a tam. Nervozita, jak to všechno dopadne. Dopadlo to vždy dobře, pochopitelně ne pro moje Pepíky a Vašíky (všechna ta jména, která jsem dávala svým malým selátkám, která vždy vyrostla v metrákové svině). Bytostně jsem nesnášela to žalostné kvičení, které se neslo celou vesnicí kolem už kolem šesté ráno. Zacpávala jsem si uši a schovávala se v domě, aby mě nikdo nenašel. Z pachu, který se šířil z polévání prasete vařící vodou se mi zvedal žaludek a já zkrátka u těhle věcí nechtěla asistovat. Naneštěstí jsem byla nejmladší a tak jsem svoje jméno slyšela celý den.."Janičko, podej, přines tohle a támhleto". Vesele se popíjelo a Pepík už byl v takovém stádiu, kdy jsem ho samozřejmě nepoznávala. Míchání směsi na jitrnice, jelita a podobné "zabíjačkové speciality" jsem se snažila vyhnout, ovšem řezník vždy trval na tom, abych svůj prst namočila v plastové vaničce a ochutnala, zda-li je tam dostatek soli, pepře, česneku či majoránky. Ovšem fakt, že mezi ingrediencemi byla čerstvá krev mého Pepíka mě natolik zmrazil a já to odmítala ochutnat. Vysvětlete to však řezníkovi, který si vás oblíbil a je posilněn několika panáky domácí slivovičky! (Pane Pruch, přijměte do nebe moji malou omluvu). Po očistě veškerých nezbytností, které potřebujete k výrobě "zabíjačkových specialit" jsem už žaludek měla v takovém stavu, že jsem po několik týdnů odmítala pozřít jakýkoli kousek masa. Nicméně i přes dětské prasátkové krveprolití jsem maso jedla.
Rozhodujícím okamžikem pro mě byla velká narozeninová oslava, která se konala na zřícenině hradu Cimburk ( v té době se o tuto nádhernou památku nikdo nestaral). Oslava, která počítala desítky lidiček, hektolitry alkoholu a dvě selata na rožni. Řeklo by se opravdová idylka. Romantika v přírodě, skvělí lidé, plno jídla, muziky a pití. Obletována kamarády a příjemně uvolněna alkoholem jsem nabídku čerstvě urožněného selátka neodmítla. Kamarád mi přinesl chleba s ukrojeným plátkem dalšího "Pepíka". S chutí jsem se zakousla a málem jsem vyzvracela i stravu z předchozího dne. Díky tmě, která nás obklopovala a sporého světla z táboráku se chlapci rozhodli, že maso již musí být po takové době upečené. Nebylo. Nikdy nezapomenu na tuhost masa a chuť krve. Od tohoto dne jsem se asi tři roky stravovala vegetariánskou stravou. Zhubla jsem o pár kilo a cítila jsem se unavená. Na doporučení a obavy mých rodičů jsem začala jíst ryby a jak léta přibývala, jedla jsem i další druhy masa. Dnes si s radostí vychutnám i klobásku, ale vzpomínky na nedopečeného Pepíka mám stále v živé paměti..
Jana Delgado
Vezmeš si mě?
Co si budeme ženy namlouvat, která z nás ve skrytu duše nedoufá v onu kouzelnou větu a krásný šperk k tomu? Moje představy o zásnubách byly zmačkané jen do té podoby, že půjdeme na večeři při svíčkách, které většinou hned sfoukávám a číšník je opětovně zapaluje. A snad ve skleničce šampaňského bude plavat kroužek zlata.
Jana Delgado
Linecká slepovaná láska
V životě jsou chvíle, které trvají věčnost. Čekání, které ubíjí, vysilující strach a úzkost z budoucnosti Karolíně svazuje nohy. Srdce buší jako o závod a myšlenky nedovolí utíkat se k těm obyčejným věcem.
Jana Delgado
Vzpomínky v krabici
Kdysi jsem se malinko jízlivě usmívala nad některými fotkami z dovolených. Dnes už je chápu.
Jana Delgado
Bloody Sunday
Neděle. S kolegy ji nazýváme "Bloody Sunday". Tradičně narváno. Zkouším projít areálem plným křičících dětí, sebevědomých fanoušků fotbalu (kde obvykle platí pravidlo čím větší skupina, tím drzejší vystupování), milenců, unavených řidičů...
Jana Delgado
Láska je když..
se vezmete před Bohem, slíbíte si věrnost v časech dobrých i zlých .. Láska je, když se před Bohem nevezmete, a přesto jste si věrní v časech dobrých i zlých
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
V Indii po šesti týdnech skončily parlamentní volby. Očekává se vítězství Módího
V sobotu završila Indie po šesti týdnech proces parlamentních voleb, ve kterých současný premiér...
Humorem proti trollům. Evropa se chystá na volby plné dezinformací
S rozvojem umělé inteligence (AI) vzrůstá nebezpečí, že se útočníci budou snažit ovlivnit nebo...
KOMENTÁŘ: Atentát na velké rudé zvíře se stal šablonou pro politické procesy
Premium Před 76 lety, 27. května 1948, jen tři měsíce po komunistickém puči, byl spáchán atentát na...
Propalestinští demonstranti vtrhli do muzea v New Yorku. Zasahovala policie
V pátek vtrhly stovky propalestinských demonstrantů do Brooklynského muzea v New Yorku. Nad jeho...
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2944x
Seznam rubrik
- Cestování
- Osobní
- Příběhy
- Sport v úvozovkách
- K zamyšlení
- Bubliny vzpomínek
- Tajemný zákazník
- Knihy a filmy
- Velmi osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- ten, co pořád lítá
- Andrea Bartošová
- Terka, blonďatý anděl Afriky
- ten, co mi kouzlí úsměv na tváři
- Pavlína O'Toole
- tak trošku jiná Itálie
- básnířka s korálky nad kotníky
- František Kostlán
- Klára Mandausová