Dědo, na zdraví!

Ráda pročítám různé články a dnes jsem si s velkým zájmem na stránkách idnes přečetla o tom, jak prospěšné je pro nás pivo. Uvedených je asi osm důvodů. Mezi ty, které mě nejvíce zaujaly- "Mohou snižovat riziko srdečních onemocnění, mírná konzumace, zdůrazňuji mírná, nás může uchránit před mrtvicí, pomáhá snižovat  krevní tlak" a několik dalších kladů, mezi které jistě patří ten, že nám "prodlužuje život". Ten úplně nejdůležitější je, že se budeme cítit lépe...

Já, zarytá milovnice vína, scházím dolů do kuchyně a "kradu" kamarádovi z jeho zásob jednu plechovku piva. Nic nepozná :-), beztoho se tu u nás doma stále vedou diskuze, jaká značka se ještě dá pít (chápejte, jsme v Anglii a tady se to pivo zkrátka pít nedá:-) Všichni hrdě prohlašují, že české pivo je nejlepší. Se sklenkou bílého obvykle vlastenecky přikyvuji, i když mi všechny piva chutnají tak nějak "hořce". S důvěrně známým zvukem otvírám studenou plechovku a to uz jsem zavalena vzpomínkami na mého milovaného dědečka, vděčného konzumenta oroseného moku.

Napadá mě, že je vlastně moc hezké, že články tohoto typu v nás probouzí krásné vzpomínky z dětství. Ty zdánlivě nejmenší, mají pro nás tu největší hodnotu. Ale to už jsem u nás doma na vesnici, kdy mi dědeček strká do rukou pár drobných a průhledný džbánek se zlatým motivem. Co to bylo za motiv, to už si nevybavuji, ale určitě ho ještě mají moji rodiče doma. A říká: "Janinko, vezmi zrovna dvě a snaž se být rychlá, jo a můžeš si koupit žvýkačku za kačku". Myšleno je tím Pedro.

Je to více než dvacet let, ale já si stále umím vybavit její chuť. Kdybych neměla svého dědečka tak ráda, nikdo by mě nikdy do té zakouřené hospody, plné alkoholově naladěných, místních štamgastů nedostal. Nesnášela jsem pocit, kdy jsem jako malá a hubená holka stála před výčepem, uběhlo několik nekonečných minut, kdy mě hospodský s velkým pivním bříškem zaregistroval. Moje nesmělost byla tehdy opravdu velká. Zajít pro pivo bych dnes srovnala jako stát nervózně před maturitní komisí.

A už vítězoslavně vycházím ze začmoudlé hospody a říkám si: "Zase to ochutnám, snad přijdu na to, proč to ten můj dědeček má tak rád"! Usrkávám trošku piva, rukou si otírám pěnu, ale opět mi nechutná a tak pivo prskám kolem sebe. "No, to je dost, že jsi tady! Kde jsi pro to byla?", snaží se zlobit děda, ale potom uz jen spokojeně upíjí ze džbánku. Dokonce i moje maminka, pokud ji dáte na výběr pivo nebo víno- vybere si to první. Jen zlomek ze vzpomínek na mého dědečka mi kouzlí na tváři úsměv.

"Dědo, který z nebe jistě sleduješ kroky svojí nejmladší a milované vnučky :-), tahle vzpomínka je věnovaná Tobě. Abych nezapomněla- "Na zdravíčko!"