"Západní" demokracie

V poslední době sílí ve světě hlas, že Západ vnucuje ostatním své zvyky, kapitalismus či demokracii. Je to považováno za imperialistické potlačování různorodosti kultur a znak domýšlivé nadřazenosti zápaďanů. Jsme takto obviňováni právem? Opravdu je demokracie (politická nebo ekonomická) pouhým kulturním výstřelkem podobným nošení sukní nebo pojídání šneků?

Termím „západní demokracie“ není používán jako třídící adjektivum, nevyskytuje se něco jako východní nebo jižní demokracie. Slovem „západní“ se chce vyjádřit, že demokracie je západním výmyslem, něco co na východě nemá smysl. Většina světa je ovládána diktátory a s demokraciemi se až na pár výjimek setkáme jen v Evropě a Americe, v místech, kterým se říká Západ. Opravdu je to přirozený stav? Opravdu jsou Číňané nebo muslimové natolik kulturně a civilizačně odlišní, že v jejich zemích nemá „západní“ demokracie šanci? Opravdu jsou natolik ztotožněni se svou kultůrou tyranie, potlačování osobní svobody a mrzačení, jak tvrdí jejich vládci?

Kdysi jsem si vymyslel test, prohlásil jsem, že budu věřit tomu, že Číňané demokracii nechtějí, pokud mě nějaký číňan nepřesvědčí o opaku. Tato má víra padla velmi rychle, když jsem vyslechl rozhovor s jedním čínským disidentem, kde nás obvinil: „proč nám číňanům odpíráte to, čeho si sami užíváte, proč nám odpíráte právo na demokracii?“ Tato výpověď mě přesvědčila, že čínští vůdcové lžou a utvrdila mě, že demokracie není nějaký „západní“ kulturní výstřelek, ale univerzálně platné právo každého člověka.

Pokládám za samozřejmé, že lidé se rodí sobě rovni a že jsou obdařeni jistými nezcizitelnými právy, jako je právo na život, svobodu a hledání štěstí. Takto používám větu, která poprvé zazněla v americké deklaraci nezávislosti. Myslím, že tato věta je nejvýstižnějším vyjádřením toho, co si představuji pod pojmem demokracie. Zazněla před více než dvěmasty lety na americké půdě a dala vzniknout národu, který se dokázal stát nejmocnějším na planetě. A tento národ se rozhodl, že toto poselství bude šířit do celého světa. Je opravdu arogantní, jak tvrdí jeho kritici, když všude prosazuje tu „svou americkou demokracii“?

Žádná americká demokracie neexistuje, demokracie je totiž mnohem starší než Amerika a její Deklarace nezávislosti. Ale Amerika je demokratická, její politický systém je demokratický. Navazuje na dlouhou tradici demokracie v Anglii založenou už Velkou listinou svobod, další kořeny nalézáme v demokracii italských městských států. Ale nemylme se, neexistuje ani žádná „evropská“ demokracie, demokracie je totiž starší než Evropa, i Evropa je jen pouhým dědicem demokracie antické. Odvážím se říct, že demokracie je dokonce starší než Západ.

Řecko a Řím měly hlubokou demokratickou tradici, jenž sahá až k roku 1000 před Kristem. Kde v té době byla Amerika, kde Evropa, dokonce ani Západ v tom nejširším kulturním smyslu neexistoval. Dokonce Západ se začal konstituovat až ve chvíli, kdy tato demokracie začala slábnout. Za vznik Západu se považuje výboj Alexandra Makedonského a rozšíření helenismu daleko za hranice Řecka, od Egypta až k hranicím Indie. Zde vznikl prostor pro nové myšlení, založeném na racionalitě, odlišný od mystického Východu. V té době už aténská demokracie ležela v troskách. Nejsilnější stát tohoto nového Západu vznikl také až po popření svých demokratických kořenů. Římská republika byla nahrazena samovládou Imperátora. Kořeny Západu tedy nejsou vůbec demokratické, spíš naopak.

Ale vzpomínka na dávnou demokracii nebyla nikdy zapomenuta, stále žila a byla předávána z pokolení na pokolení a když se antický svět zhroutil, tyto vzpomínky v nejúplnější formě uchoval islámský svět. V Evropě i Americe už proniká do podvědomí, že oni se nemůžou prohlásit za jediné dědice antiky a Říma, že stejný nárok si mohou činit i muslimové a tato legitimita je jim přiznávána. Vždyť právě zkrz muslimy se k Evropanům dostala vzpomínka na dávný svět Řeků a samotný helenismus se v muslimském světě zachoval možná v autentičtější formě než v Evropě.

Geniální myšlenky přestávají být majetkem jednotlivců, myšlenkových škol či národů a stávají se majetkem veškerého lidstva. Člověk zemře, škola zanikne, národ vymře, myšlenka ale může být věčná. Spousta myšlenek je zapomenuta, protože přestaly být pravdivé nebo potřebné, stačí, když poslední jejich nositel zemře a nepředá je dál. Myšlenka, která přežila 3000 let, nemůže být nepodstatná, vždy se přece musel najít někdo, kdo jí uchoval a předal dál. Co my máme společného se starými Řeky? Geneticky absolutně nic, jazykově pramálo, náše vzdálenost od nich není o moc kratší než jaká je dělí od Arabů nebo Číňanů. Přesto k nim cítíme pouto a tím jsou jejich myšlenky, které k nám přes mnoho prostředníků doputovaly.

Demokracie není nepodstatná myšlenka. V žádném případě si nemůžeme činit nejmenší nárok na její autorství, ale můžeme ji přijmout jako dědictví nebo dar. Dar, který můžeme používat, můžeme ho opatrovat a musíme ho předat dál. Nikdo z nás není hoden soudit komu ho dát a komu ne.

Evropa je často obviňována v mesianismu, že jako majitelka jediné pravdy chce spasit svět. Ale toto obvinění je mylné. Nikdo jiný než právě Evropa si více neuvědomuje, že je jen pozdní příchozí na jeviště světa, že dostala veliký dar, jenž nemůže vrátit a jediné co s ním může udělat, je předat ho dál. Evropa si bolestně uvědomuje, že je jen dočasnou držitelkou oněch velkých myšlenek, že jsou to myšlenky, které možná ani v úplnosti nechápe. Opatruje tyto květy aniž by věděla jaké úžasné plody nakonec vydají.

Evropa dostala při svém zrodu z muslimského světa obrovskou porci znalostí. Uchovala je a používala a teď je vrací zpět. Kořeny obou civilizací se prolýnají a v kořenech byla demokracie. Snad si muslimové na tyto kořeny vzpomenou a když jim budeme vracet jejich dar, nehodí nám ho k nohám.

Naší vnitřní touhou je pomáhat demokracii kdekoliv a kdykoliv je to možné a vší láskou, kterou vládneme. Vždy budeme tyranům a diktátorům říkat do očí pravdu o jejich zločinech, vždy budeme říkat jejich obětem, že svět se může změnit. Vždy mají právo na život, svobodu a hledání štěstí. To je naše poselství.