Bylo, nebylo…… žil byl jeden král co neměl ani tři syny, ani tři dcery, žádný zámek, vlastně neměl skoro nic.
Jmenoval se Jaroslav a sbíral životní zkušenosti ve světě, toulal se od místa k místu, rád mluvil s lidmi, rád si s nimi vypil skleničku, rád se něčemu přiučil.
Tenhle král potkal jednoho dne mladičkou princeznu Jitřenku a tu si vzal za ženu. Usadil se s ní v prostém kraji a skromném příbytku, narodil se jim princ Jaroslav a zdálo se, že jsou všichni šťastni a spokojeni až do smrti. Jenže tady příběh teprve začíná.
Král Jaroslav si po několika letech spokojeného a usedlého života uvědomil, že mu přece jen chybí vlastní království, kde by mohl vlídně panovat. Za devatero horami a devatero řekami, v místě, kde bílé lišky dávají dobrou noc, našel království Dolní Orlice (hned vedle světoznámého císařství Horní Orlice), toho času bez krále a tam se s Jitřenkou i s princem Jaroslavem usadil. A protože byl světa znalý, zkušený a lidumil, začal ve svém polorozpadlém zámku ubytovávat pocestné, hostit je dobrým pivem i dobrým jídlem, z čehož následně budoval své království s velkým zámkem, který pojmenoval „Čertovka.“
Jitřenka zpočátku nebyla v novém kraji šťastná, ale milovala krále a rozhodla se od něj naučit vše co uměl on sám a pomáhala ze všech sil. Když se zámek Čertovka stal vyhlášeným v celém království i v sousedních panstvích a princ Jaroslav odrostl chlapeckým botám, král Jaroslav náhle zemřel.
V celém království a nejvíce na zámku Čertovka zavládl smutek. Královna Jitřenka nevěděla zda se vrátit zpět do rodného kraje, měla obavy o další budoucnost zámku, nedovedla si představit přivést domů princi Jaroslavovi nového otce a krále. Po čase ale smutek ustoupil, princ Jaroslav se vydal do světa na zkušenou, aby mohl jednou Čertovku převzít a Jitřenka se stala opravdu silnou a sebevědomou královnou, která dokázala udržet celé království v prosperitě. Dělala to pro svého mrtvého krále, pro to co vybudoval, čím žil a co ho naplňovalo a také pro ostatní poddané, kteří pro ni pracovali, dýchali a žili, třeba tak jako pan Jiří ze Sigmova. Bystrý, šikovný, leč neprůbojný kuchtík, ze kterého se postupem času sice stal mistr kuchař, ale pod vlivem svého bezmezného obdivu ke královně Jitřence, nedokázal prosadit své nápady a myšlenky. Pan Jiří coby nesmírně stydlivý poddaný střežil si velmi své soukromí i čest.
V hlavní, hostinské části zámku starali se o přicházející pocestné kromě prince Jaroslava také dva zkušení mistři číše, pan Petr Široko z Králíkova nedaleko království Dolní Orlice a pan Petr Mimoň z Kaprova, z království cizího, daleko a daleko za sedmero horami a sedmero řekami. Oba se do služby na zámek dostali ještě za vlády krále Jaroslava a svou práci dělali velmi dobře. Pan Petr Široko obsluhoval hosty svědomitě a poctivě, byl znám svým stoickým klidem a působil vždy dokonale uhlazeně. Pan Petr Mimoň naopak se všemi příchozími srdečně žertoval, často i s těmi, kteří o to vůbec nestáli, zalíbení pak nalézal zejména ve společnosti dam, které se, zemdleny dlouhou cestou, přišly na zámek občerstvit.
Po nějaké době, když se princ Jaroslav vrátil ze studií, začal společně s královnou vládnout království a snažil se nahradit svého zesnulého otce i v roli hostitele na zámku Čertovka. Brzy ovšem bylo jasné, že princovy snahy jsou marné. Ať dělal co dělal, a i když pracoval od úsvitu do soumraku, zkušeností a šarmu svého otce nikdy nedosáhl. Královna žila mnoho let osamělá v celém království i na zámku, ucházeli se o ni sice rytíři z blízkého okolí, ale žádný nápadník nakonec neuspěl u úspěšné a silné panovnice. Postupem času otupěla ona i princ a celý zámek zůstal v jakési časové smyčce. Lidé přicházeli a odcházeli, hosté pěli chválu a nebo si stěžovali, věrní poddaní nadále věrně sloužili, ale ze zámku se vytratilo kouzlo, energie i zájem o okolí.
Možná osud tomu chtěl, že jednoho dne se v království objevil princ Martin na bílém koni, který pocházel ze stejného kraje jako královna Jitřenka. Zdálo se to neuvěřitelné, ale Martin a Jitřenka se do sebe zamilovali a po všech těch útrapách a starostech se Jitřenka rozhodla, že zámek Čertovka prodá a s Martinem i s Jaroslavem se všichni vrátí zpět do svého rodného království a kraje.
Na zámku zůstali jen dva věrní poddaní, pan Petr Široko z Králíkova a pan Petr Mimoň z Kaprova. Novým pánem se stal jistý pan Matura z Čmelákova, ale to už je jiná pohádka. Pro nás zazvonil zvonec a Čertovky je konec.
