Sobotko, přestaňte se k rozpočtu chovat jako heparinový vrah!

Podívejme se na strukturu rozpočtu ČR 2010 tak trochu analytickými očima a přitom jednoduše s použitím zdravého selského rozumu. Jenom upozorňuji slabší povahy, že je to spíše horor než analýza.

Rozpočty jednotlivých kapitol rozpočtu můžete najít zde. Není problém vzít hodnoty příjmů a výdajů u každé kapitoly, hodit to do Excelu a pokusit se z toho něco vyčíst a možná (i s trochou odvahy) posoudit, co by se s tím tak asi dalo dělat. Přiznám se, že když jsem tak učinil, tak jsem měl pocit, že jsme všichni na smutném funusu někoho blízkého. Předkládám vám nyní výsledky několika jednoduchých analytických úvah, takže na konci rozboru můžete kondolovat se mnou.

Podívejme se na následující tabulku. Jsou v ní uvedeny všechny kapitoly rozpočtu, u kterých je hodnota „výdaje celkem" vyšší než „příjmy celkem", tj. v hospodaření rozpočtu vykazují minus. Kapitoly jsou uspořádány sestupně podle deficitu kapitoly v miliardách, viz příslušný sloupec. Pro názornou představu je v tabulce uveden také kumulativní součet deficitů „odspodu nahoru", tj. součet deficitů od kapitoly s nejnižším deficitem až po danou kapitolu na daném řádku. Například součet deficitů všech kapitol od posledního 35. řádku „Úřad pro ochranu hosp. soutěže" až po 14. řádek „Akademie věd" je 26,2 miliard. Podobně celkový součet deficitů všech kapitol je 544 miliard (tj. součet deficitů od posledního 35. řádku po 1. řádek včetně).

			kumulace
1		123,2	544,1
2		113,8	420,9
3		69,6	307,1
4		51,0	237,5
5		46,4	186,5
6		32,0	140,1
7		19,6	108,1
8		18,9	88,5
9		12,9	69,6
10		10,0	56,7
11		7,5	46,7
12		7,3	39,2
13		5,7	31,9
14		5,1	26,2
15		4,0	21,1
16		3,2	17,1
17		2,8	13,9
18		2,1	11,1
19		2,0	9,0
20		1,2	7,0
21		1,1	5,9
22		1,0	4,8
23		0,7	3,8
24		0,6	3,1
25		0,5	2,5
26		0,3	1,9
27		0,3	1,6
28		0,3	1,3
29		0,2	1,0
30		0,2	0,8
31		0,2	0,6
32		0,1	0,4
33		0,1	0,3
34		0,1	0,2
35		0,1	0,1

 Když jsem se nad hodnotami v této tabulce zamyslel, tak mne zamrazilo. Pojďte si to se mnou užít taky.

Za prvé: Zapomeňme na to, že nás nějaké úspory typu „zrušte senát", „zeštíhlete ministerstva" apod. spasí. Jako příklad uvedu: I kdybychom teoreticky „totálně zrušili" všechny kapitoly od 19. řádku dolů (viz tabulka), ušetřili bychom pouhých 9 miliard (viz hodnota kumulace na 19.řádku), což je sice z pohledu člověka hodně, ale vzhledem k deficitu českého rozpočtu vskutku málo!

Za druhé: Představme si fiktivní situaci, že by každá kapitola rozpočtu snížila svůj deficit o 10% (a to jsem prosím hodně přísný a s takovou úsporou neskonale přeháním!). Vydělme si tedy hodnoty ve sloupci kumulace deseti a podívejme se, co nám vyjde. Celková úspora v rozpočtu by díky snížení deficitů kapitol o deset procent byla 54,4 miliard (to je hodnota kumulace úplně nahoře dělená deseti). Vzhledem ke schodku rozpočtu 163 miliard sice pěkné, ale z hlediska dosažení vyrovnaných rozpočtů nic moc. A teď vydělme každou kumulaci deseti. Zjistíme, že například celkem od 6. řádku dolů (tj. od Ministerstva dopravy až po poslední kapitolu) bychom při vcelku silné restrikci o 10 procent ušetřili pouhých 14 miliard a od 4. kapitoly dolů nějakých 23,7 miliard! A to je opravdu hodně málo.

Co z toho logicky plyne? Celé těžiště problému nemocného českého rozpočtu je v prvních třech kapitolách. Podívejme se tedy na ně blíže.

Na prvním místě je Ministerstvo školství. Struktura této kapitoly je uvedena ve zmíněném materiálu a tam se dovíme, že vysoké školy spotřebují 23,5 miliard, výzkum a rozvoj 12,1 miliard a regionální školství 83,5 miliard. Jak vidno, tak (pokud nechceme zavírat státní základní školy a gymnázia, což je zaručená cesta do pekel), tak tady si v této kapitole nepomůžeme. Reforma školství (zejména vysokého) sice nutná je, ale ta nepovede k ušetření prostředků na základních a středních školách.

Na třetím místě v pořadí deficitních kapitol se umístil státní dluh s platbou úroků. Třetí místo této ďáblovy Mefistovy kapitoly je zoufalým voláním tonoucího se rozpočtu. Paradoxně tuto kapitolu nemůžeme snížit přímo (za dluhy se totiž musí platit), ale pro redukci jejího deficitu je nutné ponížit celkový schodek celého rozpočtu ČR. Takže paradoxně u této kapitoly jsme v logickém kruhu: Pokud by se deficit této kapitoly začal snižovat, tak už není co řešit a už jsme za vodou, protože by to znamenalo dosažení přebytku v celkovém rozpočtu státu (to je ale sci-fi, že?). Jenom na úrocích musíme příští rok zaplatit neuvěřitelných 63,7 miliard (a další rok to bude ještě víc a jak bych si přál, aby to bylo míň!). Není vám z toho tak trochu šoufl? A tak se ptám, budeme pokračovat v tomto trendu a tato hodně vypovídající kapitola státního dluhu bude někdy příště na druhém anebo dokonce na prvním místě žebříčku deficitních kapitol? Doufám při blahu svých dětí, že nikdy.

Takže zbývá poslední kapitola z první kritické trojice: Ministerstvo práce a sociálních věcí se umístilo na pěkném druhém místě s renoncem celkem 113,8 miliard. Připomenu, že celkový schodek rozpočtu je 163 miliard. To znamená, že platby sociálního pojištění nejenom že nejsou schopny pokrýt sociální výdaje a důchody, ale navíc ostatní plusové kapitoly rozpočtu už nejsou schopny tento rozdíl ani utáhnout.

Oranžová představa, že „tento renonc zaplatí jenom bohatí", tedy ti s „opravdu vyšším platem", je vskutku směšná. Pokud se totiž podíváme na rozložení platů podle statistik, tak zjistíme, že pouze 5 procent zaměstnanců má plat vyšší než 52 319 Kč, což bych považoval za něco jako „tak trochu vrchní střední třídu", a pouze přibližně 1,8 procenta mají plat nad 80 000 Kč. To opravdu nějakých cca dvě procenta zaměstnanců zaplatí na sociálce ročně 113 miliard? Kdepak, toto čeká na střední třídu! A pokud se nebude rodit 2,1 dítěte na jednu ženu, což určitě nebude, situace s touto kapitolou bude stále horší až k neudržitelnému kolapsu, kam musí dospět každé letadlo.

Z uvedené tabulky je zřejmé, že rozpočet ČR je opravdu těžce nemocný pacient a hlavní diagnóza je bezesporu v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí. Když ke smutné diagnóze z předešlé tabulky přidáme rekordní počet bankrotů v ČR a stále rychlejší úprk firem z ČR do jiných daňových destinací, tak nám vyjdou vyhlídky našeho státu jako mírně řečeno hodně špatné. 

Náš rozpočet nyní leží jako pacient na Janotově jednotce intenzivní péče, kde se mu snaží současná technokratická vláda aspoň ambulantně pomoci. Politicky však potřebuje ihned co nejdřív léčit potřebnými reformami, a to zejména v oblasti sociální a v oblasti penzí. Normálnímu člověku je to snad jasné, ale politici z řad levice namísto léčení nemocného státu mu ještě drze pouštějí žilou a to jenom proto, aby byli zvoleni!

Myslel jsem si, že jsme vzdělaný národ. To je opravdu v ČR tolik občanů, kteří neumějí počítat a aby jako ta prostá hovádka pochopili, jak na tom jsou, tak musí hodně drsně zarýt držkou v zemi se slovy „ale vždyť to bolí"? Přitom uvedená tabulka je tak výmluvná! Jenomže přijde jiný sekáč, ten se nezakecá. A bude to bolet, a nejvíc právě ty, kteří dnes levicovým heparinovým vrahům českého rozpočtu nadšeně tleskají.

Takže voliči ČSSD, prohlédněte si prosím tabulku kapitol deficitů rozpočtu, podívejte se do statistik na rozložení platů, zamyslete se a vzpamatujte se prosím. Jinak to dopadne opravdu špatně a hlavně pro vás.