Sluneční baroni a Škromachův apríl v březnu

Máme tu novou šlechtu: Sluneční barony. Nevíte, kdo to je?                               

Cituji z článku: „Pokud nezkrachuje stát nebo se v Česku radikálně nezmění klima, bude mít investor do sluneční elektrárny v roce 2029 na svém kontě před zdaněním minimálně 140 milionů. Jeho průměrný měsíční hrubý plat (při započtení investice) v následujících dvaceti letech bude 333 tisíc korun. To je o polovinu víc, než bere dnešní prezident.“

A kdo to zaplatí? No přece my, všichni ostatní odběratelé elektřiny, protože výkupní cena energie ze sluneční elektrárny je neuvěřitelných 12,25 Kč/kWh, tedy 4 násobek oproti normální ceně. Výkupní ceny elektřiny nejsou určovány trhem, ale direktivně na základě zákona 180/2005 Sb. a vyhlášky ERÚ č. 475/2005 Sb. Samotný zákon 180/2005 Sb. je přitom aplikací směrnice EU 2001/77/ES. Česká republika se k této směrnici původně nehlásila, přijala ji teprve v souvislosti se vstupem do EU.

Nic proti zbohatlým kteří přijdou na trh s vynikajícím nápadem, uplatní jej a za jejich vysokým výdělkem stojí platby od tisícovek spokojených klientů. Takovým úspěšným rád zatleskám. Avšak za platem 333 000,- Kč měsíčně u slunečního barona vidím tak akorát milion nas... (pardon) naštvaných odběratelů elektřiny. No řekněte, který blbec by rád a ochotně na trhu zaplatil 12,25 korun za jednu kilowatthodinu, když by to nebylo dáno směrnicí vlády v souladu se směrnicí EU? (jenom jestli ten Klaus neměl přece jen v něčem kousek pravdy?)

A myslíte si, že tuto do nebe volající stupiditu s drahým výkupem sluneční energie prosazují jenom zelení, jejichž často až nezměrnou touhu prosadit tzv. ekologický přístup opravdu doslova za každou cenu bereme už jako zelený folklór? Nedejte se mýlit: Proti snížení dotovaných výkupních cen elektřiny nyní najednou vystupuje s pozměňovacím návrhem poslanec za ODS Plašil. Pro mne je tato lobbistická aktivita pana Plašila takovým posledním a velmi pěkným hřebíčkem do rakve volitelnosti ODS.

Stále stejná a neměnná tvář komunistické zvůle

Když agentury vydaly zprávu o tom, že čínská demoliční četa pohřbila zaživa ženu, která bránila stržení svého domu za asistence policie, už jsem na diskusích četl názory zastánců našeho bývalého komunistického režimu: „To se by se u nás stalo tak maximálně v padesátých letech. Poslední Husákovské období bylo už víceméně demokratické.“

Takže jedna malá vzpomínka: V dubnu roku 1986 sebrali všem pracovníkům jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice na pokyn místní závodní ZO komunistické strany jejich osobní dozimetry (které jinak museli na pracovišti povinně nosit) na tak zvané „přezkoušení“ a zpátky je už zaměstnanci nedostali. Tyto přístroje se totiž podivnou shodou okolností všechny naráz pokazily. Všechny najednou začaly z ničeho nic pískat a upozorňovat na vysokou radioaktivitu jak zběsilé, přestože oficiální komunistické sdělovací prostředky optimisticky mluvily o jakémsi malém zanedbatelném incidentu v Černobylu a v souvislosti s tím o cílené buržoazní propagandě štvavých vysílaček (pro srovnání, z hlediska uvolněné radioaktivity měl Černobylský výbuch ekvivalent okolo 400 bomb Hirošimy a radioaktivní mrak prošel západní částí SSSR, Skandinávií a východní Evropou). Takže zatímco celá civilizovaná Evropa přijímala všemožná protiopatření, tak naše komunistická vláda celou věc bagatelizovala a dokonce donutila tehdejší sportovce ke startu Závodu míru v ukrajinském Kyjevě.

Diktatura je prostě diktatura, a ať mi někdo tvrdí, že tehdy to bylo o něčem jiném!

V čem je podstata Kocábova průšvihu?

Tak prý ministr Kocáb podal návrh na svou rezignaci kvůli nějaké milostné aféře. Pěkné gesto, budiž. Co mne však na celé kauze nejvíc zaráží, je to, jak se to celé provalilo: Údajně Kocábova dospělá dcera našla v autě jeho mobil a prolustrovala jej skrz naskrz.

Nevím jak u vás, ale u nás byly děti vychovávány k respektování soukromí druhých. Otevřít dopis druhého anebo číst SMSky v cizím mobilu je podle takové výchovy pod úroveň slušného člověka. Samozřejmě, že se to mnohdy jeví jako velmi nevýhodné, ale to přece není podstatou věci. Jenomže když tak sleduji návrhy pana Kocába (například jeho poslední návrh „nutných 30% žen v politice“, což je hodně tvrdý zásah do našeho práva volit koho chceme, ale také paradoxně do práva žen), tak se ani moc nedivím zvyku „účelné čtení  SMSek v cizím mobilu s cílem zjistit pravdu“.

Pan Kocáb totiž vždy preferoval účelnost a své pofiderní sny před zásadami svobody a ochrany soukromí.

Škromachův apríl už v březnu

Místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach na oficiální konferenci k důchodové reformě úplně jasně řekl: „Naším cílem je, aby do roku 2014 dosáhl průměrný důchod 15 tisíc korun měsíčně." Pár dnů nato na dotazy novinářů HN prohlásil doslova: „...Ale vy berete od nás všechno vážně... Vy se taky chytnete každé věty...“

Vlastně pan místopředseda ČSSD má pravdu a lze s ním souhlasit. Nač ho brát vážně, když to sám přiznává, že na konferencích plácá idiotské nesmysly. Jenom by bylo vhodné, aby svoje vystoupení vždy uvedl slovy: „Voliči moji milí, neberte moje slova moc vážně, teď budu říkat hovadiny, a ne že mi budete někdy připomínat všechno to, co tady teď budu nehorázně slibovat!“

Dalo by se tomu zasmát, nebýt toho, že jeho voliči všechny ty jeho nereálné socialistické pohádky velice rádi poslouchají a tleskají mu bez ohledu na jejich pravdivost a hlavně že díky tomu možná ČSSD vyhraje volby.

Jak vidno, nereálným slibem voliče ČSSD neurazíš, a to i kdyby se vše mělo na druhý den popřít. Pro letošní volby opravdu příznačné!