Přání do nového roku: Nevolte prosím kolektivisticky!

Jedno úsloví nemám opravdu rád: „No a co, vždyť přece všichni kradou!" Jako by prohřešky druhých byly omluvou pro něčí chování.

Vypadá to, že jen romantický moralista by nekradl, kdyby měl záruku beztrestnosti. Ale vždyť přece žádný zloděj a ani politik nekrade s vědomím, že ho nachytají. A že v tomto státě se krade a hodně! Někdo si nakrade miliardu na pochybném projektu, jiný rozkrádá stát na pochybném rozpočtu a někdo by pochybnou ideologií ukradl celý stát a natřel ho zase narudo nebo nahnědo.

A má to snad znamenat, že když „kradou všichni", mám snad proti svému svědomí zlodějny schvalovat? Nikdy!

Na rozdíl od závisti nejsou svědomí a ani štěstí relativní, i když se nám to někteří populističtí politici snaží namluvit. Našeptávají nám: „Nedívej se na sebe, na své štěstí, na své svědomí, na svou vinu. Podívej se k sousedovi a porovnávej!" A tak lidé koukají přes plot, řídí se podle toho a chovají se jako jedno velké bezduché stádo ovcí.

Politici stejně jako tvůrci reklam se nám snaží namluvit, že musíme něco chtít, že si musíme něco koupit anebo že musíme někoho volit, protože jinak „to tady dopadne katastrofálně" nebo „se budeme mít špatně" nebo „nebudeme prostě IN".

Už dnes vidím ty volební kampaně hlásané v kolektivistickém duchu: „Volte nás, aby nebyl zvolen ten ohavný XY!" Vlastně nám tím ty naše hnusné populistické ksichty nahoře říkají: „Podívej se, jak volí soused, a podle toho musíš volit ty." Jak pěkná ukázka kolektivistického myšlení!

Kašlete na ně a na tyto oblbující kecy. Dbejte raději na sebe a na svou individualitu. Nehleďte na to, jak bude volit soused a volte jen a pouze podle svého svědomí, protože tak je to správně.

Až budete stát za plentou a před volební urnou, tak v té chvíli paradoxně vůbec nejde o to, zda to ta vaše vámi volená strana opravdu vyhraje. Strany byly, jsou a budou. Možná se do parlamentu dostanou a možná ne, a pokud ano, tak mohou být v opozici, a pokud budou v koalici, stejně budou muset dělat koaliční ústupky. Takže o co vlastně jde?

Před volební urnou budete sami se svým svědomím a podle toho do ní vhoďte svůj hlas. Nic jiného není v té chvíli rozhodující a vše ostatní, to jsou jenom kolektivistické žvásty.

Řeči typu „zapříčiníš, že vyhraje ten blb XY, protože tvůj hlas propadne, měl bys raději volit naši stranu", tak to jsou nesmysly. Za zvolení onoho blba jsou odpovědni jeho voliči a nikdo jiný. A mně osobně po svědomí jiných voličů nic není, je to jejich problém, koho volí, jako je můj problém, koho volím já.

Individualistické zásady vnitřní čistoty nejsou o dočasných výhodách, to bychom opět došli k závěru, jak nevýhodné je nekrást, když přece kradou všichni. Ano, může být dočasně nevýhodné, že bude zvolen „ten hnusný blb XY", protože jsem nedal hlas jinému zlodějovi anebo jinému arogantnímu lháři.

Ale přece pro mé svědomí nesmí být rozhodující, jak volí zbytek národa!

Anebo se mám snad podřídit kolektivistickému duchu a volit podle toho, jak vycházejí průzkumy veřejného mínění? Nikdy.

Pokud budeme volit opravdu individualisticky, tj. jenom podle svého svědomí, tak nejenom že budeme mít na duši klid a mír, ale postupem času se bude také politické klima u nás zlepšovat.

Ve stranách najednou začnou zjišťovat, že morálka v politice je opravdu voličem žádanou komoditou a že volič je ochoten pro morálku i něco obětovat, třebas i prohru své jinak oblíbené strany.

Zjistí, že volič si nepřeje zlodějny a korupci. Ale pokud opět zvolíme evidentní korupčníky z nějakých podivných kolektivistických důvodů, tak jim dáme najevo, že morálka je pro nás prázdným pojmem a opět prohrajeme my všichni.

Takže přeji sobě i vám do nového roku a do voleb to nejlepší osobní rozhodnutí.