Paroubkův remake

Před volbami roku 2006, tj. v době celosvětové konjunktury a kdy nikdo neměl o globální krizi ani tucha, mi vyšel článek v Revue Politika.  Když jej dnes před novými volbami čtu, tak mi tak trochu běhá mráz po zádech. Je opravdu poučné se ohlédnout a porovnat volební včerejšek a dnešek.

Článek z 30.3.2006 (upraveno):

Na první pohled z volebního programu ČSSD 2006 na čtenáře dýchne notná dávka sebevědomí. Slibuje 5 % růstu HDP každým rokem, průměrnou mzdu 26 500 korun a nezaměstnanost maximálně 6 %. Kdo by si to nepřál? Tak proč je nevolit? Odpověď je velice jednoduchá. Tento volební program není až tak sebevědomý, jak se na první pohled zdá.

Nejprve si položme otázky: Proč je v programu zrovna 5 %, a ne třeba 4,8 % nebo 5,2 %? Proč má být průměrná mzda zrovna 26 500 korun, a ne například 26 000 nebo 27 000 korun? Zastánce tohoto volebního programu z řad ČSSD samozřejmě odpoví, že tato čísla byla vypočítána týmy fundovaných odborníků-ekonomů. A v tom je právě háček.

Jakýkoliv výpočet podobného druhu nemůže nikdy do svých parametrů započítat vše, co se ve světové ekonomice může odehrát. Můžeme se zeptat tvůrců těchto čísel: „Máte tam například zahrnuto to, že třebas za dva roky vstoupí na náš trh nějaký doposud neznámý nový asijský výrobce něčeho levného, že například teroristi někde zaútočí, že vyhoří nějaké skladiště ropy, že ropa zdraží, že například německý trh posílí anebo naopak oslabí, že se někde (bůhví kde) rozhoří válečný konflikt?" Je jasné, že toto vše a nekonečně mnoho dalších událostí, které možná nastanou a možná ne, v určení těchto přesných čísel prostě a jednoduše být nemůže.

Představme si, že na základě tohoto volebního programu ČSSD opravdu volby vyhraje a na konci volebního období se zjistí, že růstu HDP nebylo dosaženo podle plánu. Co myslíte, že se stane? Sklapne ČSSD podpatky a odejde? Nikoliv, přichází fáze druhá: zdůvodnění nedosažených hodnot díky objektivním příčinám. Všechna tato zdůvodnění budou pravdivá, protože vždy existují vnější okolnosti, které působí negativně a které mohou takzvaně „znemožnit" plnění slibů.

Bylo by tedy korektní do volebního programu napsat: „Upozornění pro čtenáře tohoto volebního programu: V budoucnu mohou nastat takové objektivní okolnosti, za které nebude vláda moci nést odpovědnost a které mohou způsobit, že některé body tohoto programu nebudou splněny." Každá solidní firma, která to opravdu myslí upřímně, by to ve své nabídce udělala. Po voliči se ale chce, aby na větu o objektivních okolnostech při čtení programu zapomněl.

Popsaný trik není originál ČSSD. Kdo nemá krátkou paměť, tak ví, že na stejném principu je postaveno celé socialistické plánované hospodářství. Při vyhledávání objektivních příčin, které znemožňují splnění skvělých a sebevědomých cílů, se pochopitelně začnou vyhledávat také „vnitřní nepřátelé", kteří neumí nic jiného než házet klacky pod nohy.

Změna rétoriky ČSSD není spojena jenom s nástupem nového premiéra, ale je hlavně důsledkem změny v myšlení, které odpovídá základnímu schématu. Najednou tu máme „škůdce této země", to je nový výraz pro opozici. Slovo „škůdce" ve svém významu podsouvá i řešení: se škůdci je třeba zatočit - a my s nimi zatočíme! Dále tu máme „šiřitele neklidu", ti nám brání v klidné práci. Najednou tu máme „štvavá média" (mimochodem kdysi to byly „štvavé vysílačky") atd.

Korektní volební program libovolné strany neslibuje ukazatele, které nemá ve své moci (podobně jako parametry počasí), ale obsahuje kroky, které strana chce konkrétně udělat a které, až se dostane k moci, udělat opravdu může. Například napíše, že pro vyšší efektivitu ekonomiky provede tyto a tyto změny - za prvé, za druhé, za třetí... Někomu se to bude líbit a zvolí ji, někomu ne a volit ji nebude. Slibovat však 5 %, na základě tohoto slibu vyhrát volby a poté sdělit, že „světová ekonomika šla dolů, co se dalo dělat", to je podvod na voličích.

Kdo chce, může věřit tomu, kdo mu slíbí pěkné počasí nebo růst HDP 5 % po dobu pěti let. Pomocí takto slibovaných ukazatelů a následných objektivních příčin jsme byli klamáni čtyřicet let. Komu to nestačilo, může si ve volbách svobodně další čtyři roky přidat.

Tolik článek z období před minulými volbami. Dovedete si představit, že by ČSSD se slibem 5% růstu vyhrála volby a poté přišla krize, jako že přišla?

A co dnes?  Vůbec mne nezajímá, že Paroubek slibuje nějaké zařazení do první desítky nejvyspělejších zemí a jiné podobné nesmysly. Dnes mne zajímá u každé strany jen a pouze následující:

• jakou  strana navrhuje reformu penzí, aby naše děti a děti našich dětí nemusely žít jako žebráci
• jakou strana navrhuje reformu zdravotnictví, aby financování zdravotnicví bylo efektivní a bylo dostatek na jakoukoliv drahou léčbu kohokoliv
• jakou strana navrhuje reformu školství, abychom se stali vzdělanostní společností
• jakou strana navrhuje reformu odvodu daní a sociálky, takže výpočet odvodů bude obdobný příkladu na trojčlenku z páté obecné

Pindy o zařazení do desítky nejvyspělejších zemí si proto pane Paroubku laskavě strčte za klobouk. Z toho se můžete vždycky vylhat.