Není to až tak dávno, co se Paroubek dušoval, že „dluhy se neplatí" a že se „proboha nemá strašit nějakými argentinskými scénáři". Vlastně má pravdu, nač chodit tak daleko. Stačí se podívat, kam to dotáhli naši sousedé sociální demokraté v Maďarsku, když zaťali sekeru do rozpočtu s filozofií „dluhy se přece neplatí".
K čemu tam došlo?
Ještě před několika lety dosahoval deficit veřejných rozpočtů Maďarska závratných 9,2% HDP (!), v roce 2007 5,5 procenta hrubého domácího produktu. Evropská komise zahájila s Maďarskem řízení pro nadměrný schodek. Vládní dluh dosahoval 66 procent HDP. Žít na dluh si zvykla nejen vláda, ale i běžní občané, kteří si půjčovali ve velkém a to i v zahraniční měně.
„Maďarsko je v regionu nejrizikovější zemí pro investory, nedůvěřují nám kvůli obrovskému státnímu deficitu. Doplácíme na to, že dlouhodobě žijeme na dluh," zhodnotil tehdy situaci analytik Zoltán Torok z Raiffeisenbank.
Zadlužení se pro Maďarsko stalo kritickým nikoliv tím, že by přerostlo samo o sobě nějakou absolutní mez, ale vnější podmínky se změnily a tím bylo kritického bodu dosaženo. Pro sociální demokraty samozřejmě nečekaně a překvapivě, když přece dluhy se neplatí:
1. Kvůli obavám z neschopnosti splácet závazky začali investoři prodávat maďarská aktiva ve velkém.
2. Forint začal prudce padat.
3. K tomu se nastartovala inflace (peníze začaly ztrácet svou hodnotu jak z důvodu vysokých státních dluhů, tak kvůli zbavování se maďarských aktiv, tak kvůli snižování kurzu forintu) a začala hrozit hyperinflace
4. Národní banka, aby zastavila oslabování domácí měny a aby zabránila růstu vysoké inflace, se uchýlila k celkem neobvyklému kroku a zvýšila základní úrokovou sazbu v zemi na šílenou hodnotu 11,5 % (!). Trh ale na zvýšení sazeb reagoval více než vlažně, forint výrazně neposílil, což svědčí o momentální náladě investorů - zbavují se rizikových aktiv, tj. jinak řečeno, můžete mít sazbu, jakou chcete, nemáme o vás žádný zájem.
5. Nikdo již nechce maďarské dluhopisy kupovat, takže získat peníze na trhu s dluhopisy se stává nemožné. Jinak řečeno „klíny na vyražení klínů" najednou došly a „hra na sociálně demokratické letadlo" skončila.
6. Zhroutil se nejen trh s dluhopisy, ale zkolaboval celý akciový trh a také trh bankovní.
A je to! Stát spadl do dluhové pasti. Národní banka nemůže snižovat sazbu, i když by kvůli krizi chtěla (11,5% je pro krizi opravdu šílená sazba!), protože by nastartovala hyperinflaci. Vydat nové dluhopisy nemá smysl, protože je nikdo od předluženého státu nekoupí. A „vytisknout peníze" je jenom synonymum pro nežádoucí vysokou hyperinflaci.
Takže jak vidno za dluhy se platí a hodně tvrdě, pánové ze sociální demokracie!
Navíc vysoký dluh je něco jak lepra, když jej někdo má, každý od něj odskočí. A je to logické: Budete důvěřovat nějakému občanovi s milionovými dluhy, který se svatosvatě dušuje, že vám tu vaši půjčku určitě vrátí, když vše splácí jen dalšími půjčkami ve hře zvané letadlo?
Výsledek hospodaření sociálních demokratů je opravdu tristní - totální kolaps státních financí, zhroucení akciového a finančního trhu. Maďarsko muselo požádat o půjčku Mezinárodní měnový fond a ten schválil úvěrový program ve výši 15,7 miliardy dolarů (!) a k tomu EU přislíbila půjčku 8,1 miliard dolarů (!), Světová banka 1,3 miliardy dolarů, tedy půjčka na záchranu státních financí za bratru celkem 25,1 miliard dolarů (tj. okolo 530 miliard korun!). To je účet, že, pane hostinský? No řekněte upřímně, pánové, kdo z vás to má?!
V Maďarsku teď mají následovat kruté škrty v rozpočtu, ze schodku 5,5 % na konečných plánovaných 2,5 %. Pane jo, to teda bude jízda s utahováním opasků, slyšíte už dnes ten křik?
Propad preferencí zažila vládní koalice už v září 2006, když do médií pronikl záznam z května 2006, kde premiér Gyurcsány promlouval ke svým spolustraníkům ohledně nutnosti zavést úsporná opatření a o tom, že ve volbách voličům strana v podstatě lhala o stavu maďarské ekonomiky, aby vyhrála volby.
A co tedy zavedlo Maďarsko do dnešní katastrofické situace? Jak jednoduché a nějak povědomé: Je to lhaní socialistů a jejich tzv. „pro stát prospěšné dluhy"!
Mimochodem, pokud bychom dnes nespláceli úroky z dluhů, které nám zanechala sociální demokracie z minulosti, rozpočet za rok 2008 by byl podle vyjádření náměstka ministerstva financí Ivana Fuksy v přebytku. Nevím jak pro vás, ale pro mne je to v době světové krize adrenalinová zpráva, které mi tak trochu zvedla tlak.
Navíc náměstek Fuksa ještě k tomu dodává: „Představme si situaci, jak západoevropské země emitují další a další dluhopisy, aby profinancovaly obrovské schodky. Investoři, kteří si v těchto časech drží rezervy, budou požadovat pěkně mastnou rizikovou přirážku k úrokové sazbě. České republice se tak zvýší náklady z úroků už jen z toho důvodu, že se zvyšuje nabídka dluhopisů jiných států. Pokud by se měly realizovat plány ČSSD, zvýší se nám současné úrokové náklady o další desítky miliard korun. Kromě toho, není jisté, zda by české dluhopisy vůbec někdo koupil, o čemž svědčí nedávná neúspěšná emise německých dluhopisů."
Anebo si snad v ČSSD bláhově myslí, že by možná dluhopisy s podpisem Bohuslava Sobotky šly více na dračku a navíc i s mnohem menším úrokem? Pro Českou republiku je opravdu štěstím, že dnes o financích nerozhodují Paroubek se Sobotkou!
Maďarsko pod vládou sociálních demokratů se stalo ke své škodě (stejně jako Argentina) učebnicovým příkladem státní dluhové pasti. Jednu věc na tom všem ale stále nechápu: Proč mnoha voličům ČSSD ukázkový „maďarský příklad" nestačí a stále věří socialistickým lživým fantasmagoriím o silném prosperujícím státu, kde se nasekávají dluhy, které se pak neplatí? Že jim skáčou na lep i přesto, že maďarský příklad se zveřejněnou nahrávkou zřetelně prozrazuje, že sociálně demokratičtí politici této teorii „prospěšných dluhů" sami nevěří a tedy že je to jen populistická vějička a pohádka pro voliče?
