Paroubkova lednička

Přijela dcerka ze studentských kolejí domů a dali jsme řeč. „Mám problém, tati, co si o tom myslíš" ...a už jela:

„Jsme na kolejích 4 holky na jedné místnosti a sharujeme si věci v ledničce."

Došlo mi, že nové kouzelné české slůvko „sharovat" pochází z anglického sdílet neboli „share".

„Takže si sem tam z jídla někdy něco navzájem půjčujeme. Jako že třebas si vezmeme od druhého kousek chleba, sýra, nebo tak. No a Marta, jak bych to řekla... Minule mi sežrala celý med. A nejen to. O víkendu jsem byla tři dny v Praze, vrátila se do Brna na kolej v noci, samozřejmě počítám s tím, že tam mám jídlo, a ona mi tam přes víkend všechno sežrala. Takže koukám a prázdná lednička. Brněnka už zavřená a nemáš co jíst. No ona Marta nám taky říká, že chce sharovat, ale když ona tam nikdy nic nemá a ostatním vše jenom vyžere a to až do mrtě."

„To máte s tou ledničkou nějak divně zařízené."

„Jo a představ si," pokračovala, „že naše spolubydlící, Šárka, ta má nějaké zdravotní problémy, nějakou dost hnusnou alergii, musí si kupovat zvláštní potraviny, jinak se chudák osype. Marta jí minulý týden sežrala celé máslo, nějaký speciální druh, dvakrát tak drahé než obyčejné máslo. Šárka tam měla i brambory, Marta si je vzala, říkám jí, hele, Marto, Šárka nemůže nic jiného než brambory, a Marta na to: Když tu Šárka není, její chyba...a ty brambory jí sežrala taky."   

Neříkám raději nic.

„Anebo večer, já jdu spát brzo, okolo desáté, však víš..." (dcera chodí dvakrát týdně ráno na sedmou přivydělávat si do jazykovky jako lektor angličtiny, mimochodem na studenta vcelku dost slušně placené, takže relativně dobrý příjem ke kapesnému) „Vstávám dvakrát týdně před šestou a co myslíš, ona do noci sedí u počítače a hraje jen ty svoje hry a mluví u toho. Kdyby u toho aspoň držela hubu! Třebas o půl jedné zařve na celý pokoj: ‘Holkýýý, přišel mi ňákej divnej mejl!'... A já už totálně probuzená slyším, jak ostatní spolubydlící na ni šeptem: ‘pšššt, vidíš přece, že spí', ale ona nic, řve nahlas dál. A k tomu ještě ty její kecy, když se dozvěděla, kolik mi v té jazykovce platí na hodinu! Minule jsem dokonce dostala supl, hodiny navíc, málem to nepřežila. Že prý ona chudák nemůže tak brzo ráno vstávat, že to prý nejde, že by s tím měla problém."

„No a proč jí něco neřeknete?"

„To máš fakt těžký. Když ona je opravdu chudá. Maminka rozvedená... No, pravda, ona maminku fakt spíš zneužívá. Víš, už má otevřené tři obory..."

„To je tak dobrá?"

„Ale kdeže, naopak. Otevírá si další a další obory, protože ty jiné nedokončuje, přerušuje studium a tak. Už studovala nějakou estetiku s historií umění, nebo tak nějak, potom pedagogiku malířství a já nevím co ještě. Ona tam jenom přežívá, teda do svých šestadvaceti takto bude. Teď po pěti letech velká sláva, má bakaláře. Víš, její maminka si moc přeje, aby dostudovala, tak ji na studiích vydržuje, no a její tatínek jí kvůli tomu platí alimenty. No a náš problém je v tom, že my tři jsme se už domluvily, chceme z kolejí odejít na privát, nejenom kvůli ní, ony i ty koleje jsou vůbec v noci dost hlučné. Jenom je nám blbý jí to neříct, tedy že to děláme za jejími zády, jenom my tři bez ní. Když ona furt říká ‘holky, mám jenom vás, já jsem s váma tak ráda‘..."

Pauza a tázavý pohled, co si o tom myslím.

„Hele, v prvé řadě bych vám poradil, zrušte to vaše slavné sharování v ledničce a ty jí řekni osobně, že když ti ještě jednou šáhne nebo sharne tvoje jídlo, že jí urazíš pracky. Za druhé, klidně se domluvte na čemkoliv a bez ní, na to máte plné právo. A co se týče jejího postavení, že je chudá: Je snad nemohoucí? Nemá dvě ruce? Je snad slepá nebo je těžce nemocná? Ty můžeš ráno vstávat před šestou a ona ne?"

„Takže myslíš, že to vůči ní není blbý?"

„Není. Ponech si svůj soucit pro ty, kteří jej opravdu potřebují."

Rozhovor skončil a já přemýšlel nad tím, že to hlavní jsem jí vlastně neřekl. Zatím jste na tom vašem pokoji na kolejích tři ku jedné. Jenomže dostuduješ, půjdeš do praxe a zjistíš, že v našem slavném českém státě jsou strany, které mají filosofii tak zvané „sharované ledničky" jako svůj volební program. Někdo jako rádoby chudák ve státní ledničce bez skrupulí vyžere druhému jeho jídlo, a to třebas i nemocnému nebo postiženému, a vrcholem toho všeho je, že to ještě považuje za „výdobytky opravdu dobrého funkčního sociálního státu".

Takže, dcerko, zvykej si pomalu na to, že u nás takovýchto rádoby chudáků není až taková menšina a že oni budou populistické strany vždycky volit. Bohužel...