EU jako drahá prostitutka ve starém dobrém vtipu

Začnu jedním starším, ale dobrým a výstižným vtipem. Ptá se starší a bohatý pán mladé slečny: „Byla byste ochotna se se mnou vyspat za milion korun? Zaplatím šekem a ihned." Slečna: „No, to je zajímavá nabídka, myslím, že za ty peníze ano."

„A za sto korun?" ptá se pán. „No dovolte?" urazí se slečna. „Copak jsem nějaká štětka?" Pán na to: „Co jste, to jsme si už vyjasnili, teď se bavíme o ceně."

Podle pointy tohoto vtipu si můžeme položit aktuální otázku:

Jakou cenu má klauzule solidarity v EU?

Dovedete si představit (a schválně to jako ten pán ve vtipu přeženu), co by se odehrálo, kdyby nějaký stát zavedl víza pro občany dvou největších států EU současně, pro Francii a Německo? Jaký povyk a humbuk by se kolem toho v EU najednou strhl? To by také Barroso Francouzům a Němcům vzkázal, že není kam spěchat, že je třeba nejprve zjistit, zda je zavedení víz oprávněné a že problém budeme řešit až v září?

Určitě ne.

V případě malého státu je však situace jiná. Nebudeme si přece v celé EU narušovat vztahy s Kanadou. Co jste se snad zbláznili, víte, co by to znamenalo pro turistický ruch v Evropě?

Takže další ukázka evropského kolektivisticko-socialistického principu v praxi: Klauzule solidarity ano, ale jen potud, pokud je výhodná pro většinu.

Budu ještě hodně slušný: Takovou solidaritu si laskavě strčte za klobouk.

Jen tak mimochodem, proč všichni euro-hujeři najednou mlčí? Kde jsou jejich vášnivé blogy obhajující zdrženlivý postoj EU při využití maximální lhůty pro rozhodnutí v otázce kanadských víz? Proč nám nevysvětlí problém „klauzule solidarity v EU versus kanadská víza" například Lukáš Macek a neřekne svůj názor? Co myslíte, pane Macku, jak rychle by se problém řešil, kdyby šlo o Francii a Německo a proč se liší tato „solidarita" od „solidarity" k jinému rovnoprávnému členu EU - ČR? Rád bych si váš názor právě na tuto otázku přečetl. Sám Cyril Svoboda, exministr zahraničí a velký zastánce EU, se vyslovil jasně: Celá EU má ihned recipročně zavést víza pro kanadské občany.

A já dodám: Pokud má být EU tím, čím se prohlašuje, tak by to měla udělat co nejrychleji. Pokud by tento krok udělala do 14 dnů, stanu se sám osobně zastáncem Lisabonské smlouvy. Jenomže jsem realista. Nedovedu si totiž představit, jak by v jiných „velkých státech" politikové vysvětlovali svým občanům ztráty z turistického ruchu vzniklé z uplatnění klauzule solidarity, tedy díky jednomu v jejích očích opravdu zanedbatelně malému členu EU.

Jen jsem zvědav, jestli tuto situaci „solidarita versus prospěch" pozorně sledují Irové. Ještě to může být z hlediska jejich říjnového referenda opravdu zajímavé.