Bajka o socialistickém působení hrošíka v hospodě

Prologem je výrok lidumila sociálního demokrata Drymla, vítěze krajských voleb: „Jsou věci - veřejné peníze, když už si z toho někdo něco bere, tak tam musí zůstat ta většina pro ty lidi, pro ty občany."

Chodila zvířátka do hospody, jedla, pila, hodovala. Každý si platil sám, objednával si jen tolik, na kolik měl. Za chudou myšku mnohdy zatáhl větší útratu bohatý medvěd, když ji pozval na drink, anebo když byl mejdan, tak se na ni ostatní zvířátka složila.

Jednou přišel hrošík se zajímavým nápadem: „Co vy na to, mohli bychom se tu stravovat a pít zdarma. Už jsem to dojednal a hospodský by nám dal možná bonus a slevu! Stačí, když vy chudší zvířátka dáte měsíčně 500, ostatní 1000 a bohatá zvířátka 5000. Pak to tady máte v hospodě všechno zadarmo!"

Zvířátkům se slova „a máte to zadarmo!" zalíbila, tak založili společné zvířátkové konto, které hrošík spravoval. Převzal pokladnu a už to jelo.

Jak se ta zvířátka najednou cítila svobodná! Nikdo po nich nechtěl účet a to, co si objednala, to taky hned a zdarma dostala. Úplně jak v Ráji!

Hrošík si samozřejmě musel odložit bokem něco i pro sebe, vždyť i on musí přece jíst a pít! Protože jeho funkce předsedy zvířátek byla veledůležitá, a tak si u hospodského dokonce rezervoval zvláštní místnost (pozor, vstup pouze beze zbraní prosím).

Když se zvířátka ptala, z čeho vlastně žije, předvedl zvířátkům s otevřenými tlamičkami , jak je na tom finančně dobře (a které zvířátko z vás na to má?).

A tak všechno šlapalo, jak mělo a v hospodě bylo veselo.

Protože každé zvířátko dostalo tolik, kolik chtělo, a moc se nežinýrovalo (proč, když je to zdarma a mám to předplaceno), velmi brzo hrošík zaťal v hospodě sekeru a to dost hluboko. Některým zvířátkům se to moc nelíbilo, ale dostalo se jim od hrošíka ujištění, že je to dojednané a že v této hospodě se dluhy prostě neplatí.

Jenomže pravda to nebyla a tak se zvířátka nad dluhem a způsobem tohoto hrošíkova hospodaření naštvala a z hospody ho vyhnala. Pak se snažila vrátit k původnímu způsobu placení „každý podle své kapsy".

Epilog:

Ale jak je to najednou těžké! Nejde si už objednat cokoliv, musí se najednou šetřit, vybírat, oželet a taky si něco odepřít. A co je nejhorší, jak lákavě najednou vypadá ten talíř bohatého sousedního zvířátka! A bejvávaly časy, kdy ten talíř byl na dosah! Přece to je tak nespravedlivé, aby si bohatá a snaživá zvířátka užívala luxusu a já ne, když to kdysi šlo tak pěkně!  

A tak v průzkumu veřejného mínění celkem 47,7 procent zvířátek usoudilo, že by se hrošík se svým způsobem hospodaření měl vrátit.