THIS IS FU*KING HALLOWEEN!

Halloweenská pařenice někde v newyorským klubu. Svítící dýně, čarodějnický klobouky, chlast teče proudem a na baře Iggy, Marylin a Keith.

Seznamovací lajnička už proběhla, hovor vázne, no tak ti tři alespoň sledují ladný zadky kočen v síťovkách.

Iggy zrovna dostaně od nějaký takový nabídku na tradiční „trick or treat“, čehož se milerád odebéře zhostit kamsi do zákulisí; Marylin blýskne (dnes) zeleným okem po kytaristovi od Stounů.

 „Povídej něco, tady je nuda, že by chcíp pes.“

„A co bys jako chtěl slyšet, tlamo zmalovaná?“

„To je fuck, ještě pět minut týhle zábavy a dojdu si ho sám vykouřit...“

 Keith se rozhodl neriskovat policejní zásah. Kopne do sebe Jacka a zapálí cigáro.

 „Tak já ti řeknu, jak to bylo s těma dýněma.“

„WTF, s jakejma dýněma, šuline? Co to meleš?“

 „Zapni gatě, Mažňáku. S těma halloweenskejma, pochopitelně, nastraž slechy, třeba vo tom někdy napíšeš song.

Jsme se s jednou s Mickem strašně sjeli a věděli jsme, že nahoře v Jersey bydlí taková jedna, co má věštírnu. No a jak jsme byli v rauši, vzali jsme taxála a vyrazili za ní poptat se co a jak.

To ti byla bába, stará snad jak peklo samotný, a ten její bejvák, no hotový woodoo, lebky, voskový figury, zvířecí krev a já nevim, co ještě; tak nás tam usadila, rozpálila nějaký kadidlo nebo co a už svištěly karty.

 Já nafasoval srdcovou dámu, sedmu v kulích a pikový eso, z čehož nějak vyvodila, že mě čeká nějaký velký štěstí v lásce a patrně vůbec ve všem. Jak jinak, že jo. Že jsem se zrovna rozváděl, ji nijak nerozhodilo.

Trochu jsem teda zpochybnil její kvalifikaci a Mick už se hotovil udělat jí z chalupy kůlničku na dříví, že se prej pro tyhle kydy netáhnem až z Manhattanu.

 A vona najela tuhle storku:

 že je jí prej skoro tři sta let a věštění už dělá jen tak z prdele. Dřívějc že to brala vážně, než zjistila, že to pokaždý bere špatnej konec. Chlapíkovi například, co se moh v posteli přetrhnout, předpověděla, že jeho zákonitá manželka konečně otěhotní. No a taky že jo, jenže s chasníkem, se kterým si to už bůhvíjak dlouho potají rozdávala. To jednomu na náladě nepřidá, není-liž pravda.

 Nebo u ní taky jeden seděl, takovej celej nervní, na jehlách, tak mu navěštila delší zámořskou cestu, aby jako přišel na jiný myšlenky. Ten chlap pak opravdu nastoupil na parník, kterej s ním ovšem hned u New Foundlandu šel ke dnu jak kladivo. Když na něj pak navíc vyplavalo, že byl notorickej defraudant, a že ta „dlouhá cesta“ je dílo věštkyně, chodili jí rozlícení věřitelé houfně házet do oken šutráky.

 Tak prej ať se jí nedivíme, že už lidem dokola mele furt ty samý neurčitý žvásty.“

 Z toho jsme měli srandu a Mick se moc divil, že už jí někdo dávno nezakroutil šlejšák.“

 „A kde v tom ´sou jako ty dýně?“ zahučel nespokojeně Marylin.

 „No však netlač, právě se k tomu dostávám.“

 „Jenom jestli...“

 „Tu bábu vážně kdysi zabásli, to bejvalo ještě Jersey veliký jako plivanec. Lidi houfně skupovali vidle a cepy, právě proto, že pokaždý když cosi vyvěštila, stal se pravej opak. Za obzorem se vesele zubil soudce Lynch.

 Tak bručela v báni, druhej den ji měli v lepším případě věšet, bylo k půlnoci a ona si z nudy vykládala tarot.“

 „Z nudy, jo, vole. Den před popravou, z nudy, jo?“

 „No tak já nevim, dávám, jak jsem koupil. Prostě si vykládala tarot, kostelní zvony odbily dvanáctou a najednou, bába kouká, očím nevěří, v rohu šatlavy kostlivec.

 To víš, stará myslela, že jí hrabe, ale vtom skelet zaklapal čelistma a povidá hlasem, jako když v lese vrže větev o větev:

 Bábo, tvůj osud se naplnil.

 Na to vona taky zaklape čelistma, ovšemže strachy, tomu kostlivci začaly tak divně svítit oči...“

 „...oční důlky,“ (to se vmísil Iggy, právě se navrátivší za „nadílky“).

„...jasný, oční důlky...“

„Oční důlky nemůžou svítit, to je sračka.“

 „Sklapni, Mažňáku. Prostě se kostroun začal tvářit důležitě...“

„Ale kostra se nemůže tvář... JAU!“

 „Dík, Iggy. No a pak ten skelet zaskřípe: Ledaže...“

„Ledaže co?“

„No, tý vědmě řek´: ledaže bys mi předpověděla něco vo mně, aby se to pak doopravdy stalo.

 Bába na to zírá jak prase na flašinet.

„A to že by mě pak jako tento, neto... nezabili?“

To prej by se vidělo, na to kostlivec.

 To víš, bába nebyla taky úplně blbá, spočetla si dvě a dvě a už luftem lítaly karty. Chvíli se v nich moudře babrala, pro efekt žbrble i pár jakože zaklínadel, pak plivne na list s kostrounem, utře to celý vo kočku a v předstíraný extázi jme se řečnit:

 Vidím tě v dalekém budoucnu a budou tě miliony.

 Jak miliony? A kdy jako? ptá se skelet, sanici zvědavostí všecku šejdrem.

 Do sta a jednoho léta, překonává se bába v hereckejch etudách, budeš v zemi, na zemi i ve vzduchu.“

 „To zní jako pěkná hovadina, todleto.“

„A hele, MaryMan se nám probral z narkozy...

 Každopádně, kostroun si to nechal projít hlavou... pardon, lebkou, moc toho mozku taky nepobral, že jo, tak se mu to nakonec celkem líbilo.

 Od teď jsi v mé moci, bábo, zadeklamoval a byl pryč.“

 „A co bylo pak?“

 „No, jednoduše. Ráno bábu vyvedli z lochu a před zraky ctihodného měšťanstva pověsili. Tedy málem; když už ale půl druhý hodiny kopala nohama do vzduchu a ne a ne ty brka natáhnout, začli se lidi křižovat a kat upaloval pro sekeru, aby se před nima neztrapnil úplně.

 Tak jí ufilki šišku a místo na hřbitov zahrabali poblíž nějakýho pole s dýněma.“

 „A to má bejt celý. Bravo.“

 „Tys to nepochopil, žebro jedno povyndaný. Vona nemohla umřít, musela zůstat naživu, než uplyne těch sto jedna let, co kostrounovi předpověděla...“

 „Na ja, a co pak?“

 „To má právě ještě dohru. Ta pohřbená vědma jedný noci vylezla z hrobu, poněkud bezhlavě, že, a z nedostatku jinejch rekvizit si na krk nasadila nejbližší dýni. Toulala se pak po okolí, aby tu svou hlavu našla, ne; to dá rozum.“

 „Jo, jasně, to dá rozum, že jo, Iggy, je to úplně naprosto logický.“

„Mažňák, bude to logičtější, když ti řeknu, že se ten příběh stal v roce 1844?“

„Počkej, to chceš říct, že po stu a jednom létě...“

„Přesně tak. A jak se o tý bábě ta pověst šířila, začali si lidi na Dušičky dávat dýně před barák, aby se jim bezhlavá stařena vyhnula.“

„A pak se bábě s dýní na krku jednoho dne zjevil kostroun znova, celej hin, že se její předpověď vyplnila, jelikož tou dobou byly lidský kosti opravdu v zemi, na zemi i ve vzduchu, a tu hlavu jí vrátil.

 „Hm, mooc hustý, Keithe.“

„Jo, to jo. A víš taky mimochodem, proč se Stouni měli původně jmenovat Rolling Pumpkins?“

„Proč jako?“

 „Možná proto, Iggy, že ta bába se odjakživa jmenuje Richardsová a moje první kytara měla struny z pravejch lidskejch vlasů.“

 „Třesky plesky, ´seš vůl, vole. Mažňáku, ty k tomu nic neřekneš?

 „Oh yeah, pánové! Dejte sem lajnu, nažeňte sem nějaký kurvy,

 THIS IS FUCKING HALLOWEEN!!“

 xxxxxxx

 pro AG...