Šťavnaté setkání

O tom, jak není záhodno chodit po večerech sám

V podvečer za světla lamp
prošla kol mne žena -
vamp.
Prošla kolem, za ní pach
krve, až mě popad strach.
A ona tak mezi stíny
žvýká kůži ze slaniny.

Povídá mi: "Je to k zlosti.
Nemáš aspoň náký kosti
nebo maso? Třeba řízek."
Já mrákotám byl dosti blízek,
když náhle a bez varování
pohladila mne po skráni.

Probral jsem se - bylo k ránu -
úterý. A od banánů
slupky všude kolem žluté.
Já shledal jsem - byť je to kruté -
v prachu ležet mdlý svůj zjev.

Mám žízeň, hlad a chuť na
krev.