Radek John: Možná netrefím na WC, ale Kalousek je mimo mísu úplně.

Komentář bývalého ministra vnitra a předsedy VV k včerejší sněmovní kauze "Toalety". Exklusivní rozhovor níže...

Pane Johne, jak se stavíte k včerejšímu výroku Miroslava Kalouska na Vaši adresu? Prohlásil, že jste ve svém bývalém úřadu nebyl schopen trefit na záchod...

RJ: Jde o klasický urážlivý bonmot, jimiž se pan ministr financí ohání prakticky na každém kroku. Není třeba se tím hlouběji zabývat.

Přesto je z kamerového záznamu zřejmé, že Vás tento výpad zvedl ze židle...

RJ: To zvedl, samozřejmě. Faktem je, že jsem měl po nástupu na MV ČR dílčí potíže, všude jsem nalézal hromádky... ani nechci říct čeho - po svých předchůdcích, a bylo nutno tu situaci naléhavě řešit ve smyslu morálních standardů, s nimiž jsme VV jako strana šli do voleb. To znamená, že tyto pozůstalé a leckdy vysloveně zapáchající materiály nebylo možné prostě jen tak "spláchnout". Domnívám se, že pan Kalousek měl na mysli právě toto.

To zní přinejmenším zvláštně. V reakci na nařčení jste se ovšem ohradil. Řekl jste, že jde o stejnou sprosťárnu, jako kdybyste o vedoucím resortu financí tvrdil, že se netrefí...

RJ:  ...do mísy. Ano, to je ten případ se zlatými kleštičkami.

Prosím?

RJ: Je to ještě relativně čerstvé. Někdejší kolegyně Peake se před několika měsíci účastnila jakési recepce, kterou na Ministerstvu zahraničních věcí pořádal pan Schwarzenberg. Během podávání kávy si povšimla, že na stolech u cukřenek chybějí kleštičky, a aby předešla faux pas, taktně na to poukázala. Jak prý že to před přítomnými dámami vypadá, a že jistě ne všichni pánové si po použití toalety myjí ruce. Atp.

Schwarzenberg se poradil s Kalouskem, nicméně minulý týden se  celá situace opakovala: další recepce, další káva a kleštičky stále nikde. Karolína je vždy velmi důsledná a žádala tedy vystvětlení. Ministr financí suše odvětil, že kleštičky jsou.

A byly?

RJ:  Byly, dokonce v ryzím zlatě. Jenže ne na stole, ale na těch záchodech. Myslím, že o potměšilém charakteru pana Kalouska to vypovídá mnohé.

Vraťme se zpět - ještě za výkonu ministerské funkce čelil jste vlnám kritiky, byl jste obviňován mimo jiné z nedostatku kompetence. Jak v tomto kontextu vnímáte svého následovníka, Jana Kubiceho?

RJ: Nejednoznačně. Měl jsem a to, že jako někdejší investigativní žurnalista a léty služby protřelý policista si budeme rozumět lépe. Kubiceho zpráva z roku 2006 se hned zkraje měla dostat do rukou člověka formátu Petra Lessyho. Stalo se ovšem to, že ministr Kubice na politickou objednávku prakticky neodvolatelného policejního ředitele odvolal.

Jak si to vysvětlujete?

RJ: Ono to zase souvisí s těmi hajzlíky. Petr Lessy prostě močil proti větru a byl za to odejit. Ani on se netrefil - do vkusu tuzemských velkých ryb.

Dinosaurů, jak jste ve Věcech veřejných svého času říkávali?

RJ: Přesně tak. Jenže ono se bohužel ukazuje, že dinosauři u nás hned tak nevyhynou. Taková je skutečnost.

Pane Johne, blíží se volby...

RJ: ...vím, nač se ptáte. Reálně si příliš mnoho šancí nedávám. Česká politická scéna je skrz naskrz prohnilá. Připomíná ty kleštičky na toaletě: nablýskané sice, ale dobře se v nich drží leda ten ču*ák...

xxxxxxx