Pražské momentky - 2. "Věž babylonská"

Další malý kousek Prahy, jak ji (ne)znáte...

Souboj léta, na než si báby dělají licenci, a vyšší mocí Svatého Petra nemohl se projevit drastičtěji. Mlžný opar se krapet přizvedl, aby pod svou duchnou udělal nedobrovolně místo dešti a větru, který tady u nás na těch volných prostranstvích vane sice neustále, ale právě teď o to zuřivěji.
A to jsem si koupil pivo a ještě uvnitř umotal cigaretu, s úmyslem rozvalit se na blízkou lavičku - stojí dvě hned před vchodem, naproti sobě, aby se na sebe kuřáci mohli dívat a závidět si své nákupy. Lavičky na Černém Mostě - toť oslava vzájemnosti...


Taky občas, když tu sedím, užívaje si obou zmíněných propriet, dají se spatřit přímo zázraky. Četli jste prvý díl s podnázvem "Bohyně"? Tak takové něco myslím. Tuhle jsem byl informován denním tiskem, že počet žen a dívek, které si za asistence dehtu a nikotinu stejně jako já vytrvale uhánějí rakovinu plic, je už výrazně vyšší než jedinců na opačné straně barikády. A vážně - anglicky bych nejspíše po způsobu lordů pobafal z dobře našťouchané fajfky a prohlásil: "Indeed" - většinou majitelky krásnějšího pohlaví hřadují tu na těch nízkých posedech a spočinuvše blaze po nákupním záchvatu, vydechnou si, žváro v papuli. Krásnější pohlaví, žádné slabší, to byste viděli, jaké bezohledné úsilí jsou některé z nich schopny vyvinout v honbě za klenotem Globu...


Ale abych nepřeháněl; některé jsou vysloveně sladké. Pravda, sice již minulo ono období, kdy slovo "supermarket" vyvolávalo u všeho lidstva slastné chvění v očekávání nikdy nezažitých zážitků, kdy občanstvo všech věkových i národnostních skupin pořádalo doslova exkurze do nákupních center, i když tam spousta z nich přislintala, popravdě řečeno, jen očumovat a kochat se bizarním titánstvím všelikými lákadly nabitých regálů, které se táhly až k nebesům. Babylonská věž obchodníků... Přitom by stačilo, aby se ze zmíněných nebes vytrčil Všemohoucí ukazovák a trochu do těch regálů strčil s dodatkem, že - já teď nevím - třeba že mu ty olbřímí regály ruší satelitní spojení nebo tak a že přece kvůli nákupní manii nás, které ze špíny, prachu a legrace uplácal, neprošvihne Přemka Podlahu a jeho šikovného kozlíka.
Vidím to před sebou v barvách. Moře obchodnického hoře, tuny zboží napadrť, veřejná exekuce Přemka Podlahy (na přání Bílého domu a FBI), pochopitelně na hranici, pálení portrétů jeho mečivého kolegy, TV PRIMA v hajzlu, tisíce modliteb sepsaných a vložených do rukou kněží, mezer ve Zdi nářků či buddhistických válečků. Nevím, co by na to Muslimové, ti by asi jen od svého Muftího žádali fetvu proti svéhlavým zásahům Allaha. "K čertu s Rammadánem, deset let se nemodlím!" znělo by jistě v mnoha domácnostech dubajských šejků...


Pak, poté, co všechna ta naštvaná i zoufalá zvolání dolehla by pánu bohu do oken, vytrčil by onen ještě jednou a naposled svůj prst se všemu lidstvu vzkazem. Tentokrát prostředník...


Nicméně - vracím se oklikou k objektům mé věčné inspirace - přestože již byly supermarkety nahrazeny hypermarkety, neboť předešlé již nestačilo ukojit všeobenou megalomanii, ono zlaté období jejich rozpuku je již za námi, vlečka doby si je vzala s sebou. Už málo párů seznámí se uvnitř, nižádné dítě nebude již v koutě za regály počato. Snad jen ten geniální houmlesák, co byl před pár lety v televizi, mohl by být zas aktuální. Pamatujete, tenkrát přišli kupci podívat se na skříň, prodejní asistentka v pozoru, a když ji chtěli naložit na vozejk - tu skříň, tedy, patrně poslední exemplář - zdála je jim těžká. Skoro už jim padla na zem, ale jak se naklonila, vyhřezne z jejích útrob - ejhle spící houmlesák, jenž rozbil v oddělení nábytku tábor, vyhlásil jej za místo svého přechodného pobytu a po tři neděle trávil noci na nákupech. Záviďtež, diliny! Mnoho "strážců v obleku" druhdy jistě přišlo o zaměstnání a cestou na úřad práce zpytovalo svědomí, proč že místo odchytu loupežníků dávalo přednost pohledu na kyprá pozadí slečen, paní a tet předpokladních, pokladních i zapokladních...


Tedy tento houmlesák, nebo nějaký jiný, by mohl být na náklady provozovatele zpětně najat, čímž by získal práci, a náš Globus možnost změnit ono imbecilně militantní logo na fasádě. Již žádný utřisosák se samopalem a hláškou: "Dobyli jsme Černý Most", ale


"Globus, svět nákupů, má svého prvního stálého obyvatele! Přijďte i vy!"


A ještě deset vykřičníků by tam bylo, byla by i velká fotka spokojeného bezhauze pokaždé s nějakou jinou dobrotou a bylo by celkově. Byla by, velká móda by z toho byla a v oddělení nábytku, což by se následně rozšířilo do všech supermarketů, za plotem s cedulí "Nekrmit!" pobíhal by vošuntělý, leč umytý houmlesák a vyžadoval drobné za sprostý fór. Sláva bakšiši, komu dnes sejde na lidské důstojnosti?


Herdek, já dnes chci psát oslavu slečen, těch, které korzují na bulváru mezi obchody, v minišatičkách, v půvabných střevíčcích našlapují, že by jednoho u srdíčka píchlo, chci psát o tamté, jak ke mně přišla na lavičku a nechala si připálit, jak mi vykala, protože jí mohlo táhnout tak na patnáct, jak se mne trochu bázlivě ptala, jestli nemám nějakou trávu - no vážně, asi na to vypadám, nebo co...
O lavičkách a o slečnách chtěl jsem psát, ale sleduju, píše mi to dneska nějak smutně, jako bych se všemu chtěl posmívat, víte co, já toho nechám. Možná příště.
Momentka nepovedená, druhá.
.......