Na ženský je člověk krátkej (VII.)

aneb Proč si moderní femini chodí pro sex do vsi. Mé pozdravy kolegyni Adrianě S.

S těmi ženskými je to vážně jakési nahnuté.

“Vadilo by ti, že si to občas rozdám s holkou?” povídá První. Na můj tázavý pohled nasadila řečenému korunu. “Já před tebou s jednou chodila, ale nějak jsem se s ní nestihla rozejít.”

Druhá se prozměnu rozešla se mnou, otestovala si ještě jednoho, a ve věku devatenácti let mužské plémě mírně zavrhla, jelikož teď vede vztah s kamarádkou.

Třetí se právě rozvádí, má malou dcerku, a je to jedna z nejpozoruhodnějších bytostí, které znám.

Tehdá před lety dorazila mi od Ní zpráva: “Už nepřijdu, potkala jsem stejného blázna jako jsem já a hodlám jej pojmout za manžela.” Ovšem cosi kdesi patrně ruplo a je z toho jen další stereotypní rozluka.

Včera pustil jsem se s ní do řeči.

“Co vyrábíš?”

“Rozvádím se. Přišla jsem o svobodu.”

“Rozvádíš se, protože jsi přišla o svobodu?” ptám se naoko; vím, kam TAHLE dračice míří.

“Copak to nevíš? To je přece to nejdůležitější. Svobodný člověk je sám sebou a zůstane takový i když je s tebou. Potkáš ho a on září, vidíš to na něm. Ví co chce, ví kam jde, nemůžeš se mu pověsit na krk a bránit mu v tom.”

Tomuhle říkám férový přístup.

A nesnáším pozérské dámičky, které jen čekají na pana Božského, protože sex ve městě má něco do sebe a nadto je to hrozně IN. Jenže, kolik chlapů je opravdu takových, jak popisuje má přítelkyně? A proč se rozvádí?

Je třeba mít bourák?

Kravatu od H.Bosse?

Asi je to výhoda, připouštím, ale podle toho se chlap nepozná.

Maximálně se na vás nalepí hejno “chlupatých peněženek”, jak se tomuto dávnému jevu nehezky říká. A když jim vyhovíme, neb naše ego je velmi křehké a stačí je jen krapet poškádlit…

…dojdeme k výsledku, že si ty ženské kazíme sami.

A ty nejlepší budou single, budou na sobě makat, aby nikdy doopravdy nepotřebovaly toho, s nímž si to rozdaly minulou noc.

Takže s kým je to vlastně nahnuté?