Když můžem žrát koninu, proč ne rovnou psy?

Máme svobodu projevu, předpokládám tedy, že nebudu žalován................................................

Zboží firem Nowaco, Eismann a dalších najdeme v mrazících boxech všech našich řetězců. Smířil jsem se s faktem, že české slovo výrobek, evokující alespoň pro mne poctivou práci, bylo nahrazeno všeobjímajícím výrazem produkt, symbolem importovaného šlendriánu nevalné kvality.

Nakupuju tak, abych obhájil statut zákazníka před tržně mnohem žádanějším konzumentem.

Výše jmenovaní zásobovatelé našich špajzů (a jsem si jist, že nejen oni) nabyli patrně jistoty, že jménem všemocného outsourcingu - tj. úspory nákladů - nutno sytit lid rumunskou koninou.

S trochou jízlivosti se tomu podivuji, neb se zdá, že panevropského dobytka, obzvláště volů, uspokojivě přibývá.

Nechci se ale v tomto svém blogu zabývat ekonomickými prognózami, kupní silou či teoriemi "plných košíků" - vycházím pouze z odpozorované praxe. Jednoznačně: šetříme, kde se dá. I já musím, jako každý normální člověk.

Ovšem představy korporací o tom, co je normální, od těch mých se značně liší.

Odmítám příkladně tzv. surimi tyčinky - jen naiva si může myslet, že mají společného s krabem / rybou více než jen název - navrch lživý. Nepodporuju masokombináty a vpravdě "masová" jatka jakéhokoliv druhu.

Někdo to může nazvat pózou, já tomu říkám humánnost. Řezník - skomírající řemeslo - je pro mne někým, kdo rozumí své práci a vydělává si na živobytí, jak nejlépe umí. A umět musí, jinak by šel od fochu.

Od fochu by nicméně měli jít ti koumáci, kteří "šetří od hřebíku" a ty hřebíky - třebaže z koňských podkov - prezentují coby "lasagne bolognese".

Ve světle současných událostí bych rád věřil, že "na každou svini se vaří voda". Jenže - bohužel - dnes téměř neexistuje zůsob, jak poznat, že jde opravdu o vepřové.

Rozhodně ne z obalu "produktů".

...

Es lebe die Kultur, Evropo.