Jsem zplozenec Ďábla, temné dítě Satanovo…

...půlnoční blog o věcech mezi nebem a hlubinami pekelnými... převážně nevážně :-) Jo, a poprosil bych, karmu už nepřidávat :-)

„Ty mi teda piješ krev,“ dostalo se mi nedávno od kohosi komplimentu. Představil jsem si sebe sama, chrup an vnořen v příslušnou šíji, a mé srdce zaplesalo… Hle, jsem považován za upíra. Ač tedy nemám pocit, že by daná skutečnost byla žádoucí – tedy rozhodně ne pro autorku výše zmíněného výroku – zamyslel jsem se nad výhodami, které by mi upírství mohlo skýtat.

Dopředu uvádím, že nejsem tvor lačný krve, jakož ani jiných tělesných tekutin, netábořím za úplňku na střechách věžáků, puzen touhou po sličném objektu transfuze, a v obavě o kejhák svůj vezdejší holím se zásadně před zrcadlem.

Připočtu-li nádavkem, že se mi při pohledu na krev dělá mdlo, rozhodně mne nelze považovat za vhodného kandidáta tajuplného spolku těchto bizarních savců.

Na druhou stranu… na druhou stranu.

Co taková nesmrtelnost? OK, je mi to jasné, žádné opalování na letním sluníčku, dubové kůly do srdce ve chvílích zaslouženého odpočinku, stříbrné kule svěcené fanatickými kristušáky, poněkud jednotvárná strava… ale co, za kousek nesmrtelnosti šel bych světa kraj. Věčně mlád, pro opačné pohlaví neodolatelný. Kdo by tohle nechtěl, že.

Otázkou je, odkud se vůbec tahle idea vzala.

Stohy papíru již popsány, knih, přednášek a internetových odkazů co hřbitovního kvítí. A filmů. To máte tenhle Underworld, to jsou hotové theorie, a hlavní krasava, no už jen kvůli té by se jeden zubatému bratrstvu upsal navěky. Pak třeba Od soumraku do úsvitu; pravda, tam už to s chudáky upíry vypadá celkem bledě – nic moc; ovšem Tom Cruise a Brad Pitt si také „smočili“ a našlo by se mnohem více.

Co nás tedy, prosté smrtelníky tak fascinuje?

Třeba Bela Lugosi, první filmový představitel hraběte D., prý až do konce života stlal si v rakvi a oblékal černou pelerínu. Anobrž mu mírně hráblo. Žít tak bratru o dvě stě let dříve, zakončil by svou (nedlouhou) kariéru, mumlaje na hranici temné otvasy a zdrávenáše.

Dále na ulicích denně potkávám lidi, kterým ku vzhledu regulérního vampýra schází snad už jen ten hypertrofovaný chrup. Možná by pro ně někde v Transylvánii mohli zřídit skanzen, a jelikož jsou teď v EU i Rumuni, třeba by na to káply i nějaké dotace. Už to vidím: „Tento projekt byl realizován za podpory…“

Ale zpátky.

Kolují dnes „zaručené“ zvěsti o starobylých pohřebištích, v nichž nalezeny pozůstatky pozoruhodně vybavených jedinců, máme k dispozici fotografie, na nichž tento neobvyklý hardware náležitě zdokumentován, avšak moderní vědecké disciplíny zabývají se místo seriózního badání příkladně naprosto nepotřebným výzkumem kosmu. Církev, známá to brutální Nikita, v této věci diskrétně mlčí, přestože to byla právě ona, jejíž antiv(amp)ir prý k eliminaci bohaprázdného spolku ozubenců sloužil.

…Je to jen pár dní, kdy mně má zánovní známá – mimochodem majitelka šíje vskutku výstavní – položila otázku: Chtěl by ses stát upírem? Popatřiv na její temně luzný – lužně temný zjev, odvětil jsem mírně vyčůraně. A co Ty?

Že hned, ona na to. Že prý už jen čeká na někoho, kdo ji kousne a přemění tak v bytost nadlidských kvalit. Povídám jí, fascinován se obíraje hebounce tepající krajinou nad krajkovým límcem, povídám jí tedy, jaképak kvality, co bys chtěla víc? Na jazyku něco ve smyslu: Krásnější už stejně být nemůžeš, arci jsem to však raději za hranici svého kníru nepustil.

No a přesně, dle očekávání, že by chtěla žít věčně.

A co z toho?

Uspokojivé odpovědi se mi nedostalo. Nakonec jsme skončili, povšimněte si té souvislosti, u strachu z umírání, hovorech o životě posmrtném a víře s tímto spojené.

Býval bych očekával zvrácené touhy typu hromadné soulože na oltáři Satanově, na hlavě škrabošky s kozlími rohy, mrtvým jazykem recitovaná zaklínadla uprostřed křídou nakresleného pentagramu, vyvolávání succubů, incubů a příšer jiných různých podobných, čekal bych třeba jen drobná kouzla k získání sympatií vytouženého jedince, jasnovidectví nebo tak něco.

Vládu nad druhými nebo cokoliv.

Ne. Nic z toho.

Jen nesmrtelnost… Věčný život bez bolesti. A štěstí.

I řekl jsem jí, pohnut tou čistou upřímností a s vědomím, kolik je bolesti mezi lidmi:

Štěstí je v Tvých rukách. Rozdávej je a bude ti dáno…

Takovej patos, že.

No a co vy, chtěli byste být upírem? Pokud ano, opakujte po mně:

Jsem zplozenec Ďábla, temné dítě Satanovo…

…….