Jak mne Policie ČR navigovala do Parlamentu...

...kde jsem si hodlal zakouřit a se sobě rovnými popít pár plzeňských... a také o dvou dámách, které mám moc rád.

...mám slabost pro jistou starou dámu a pak taky pro jednu mladou.

Obě jsou neskutečně svůdné - prvá svou stovkou starobylých věží, druhá úsměvem. Je jasné, že takovým kráskám nelze odříkat donekonečna, i kopl jsem o sobotním odpůldni do vrtule a vyrazil je navštívit.

Den jak malovaný, už od Zbraslavi kyne mi pražská kotlina Horáčkovou poezií, kterou tak báječně umí jen on -

Zas jede jaro v plné kráse,

náš zelený a zlatý král -

- a řeka po pravé straně leskne se azurem téměř jarního nebe. Objevuje se smíchovská náplavka s hausboaty dneších Saturninů, z nichž některé přetavěny na půvabné hospůdky pouze pro zvané; sleduju dosud nahá křoviska na popředí pustých ocelových mol, s nimiž báječně kontrastuje o trochu víc na severo-západ majestát Hradčan v čele se Svatým Vítem.

...i svaté panny z katedrál

už nepláčou tak usedavě

a shlížejí se ve Vltavě

jak v střepech levných zrcátek...

Drze takto vykrádám cizí verše a přemýšlím, kam půjdem s tou druhou, mladou.

Tož vem to ďas,

ono se  nějak vyvrbí. Hřeznu z busu a valím chutě do centra, bych zase slyšel krákorat kohouta a očekoval, zda dvanácti apoštolům nepoporostly fousy. Taková má tradice.

Taky je tu máme potkat se slečnou, což se taky promptně stane, neb má ve zvyku býti dochvilná. Stará dáma se mezitím převlékla do večerních šatů a vyzývá k rondelu po místních putykách.

"Tuhle jsem byla v Parlamentu, pojďme tam," zavěsila se do mne ta s úsměvem s úsměvem.

"Tak mě veď," povídám jí.

"Ehm, tak bude horší. Je to někde tady, ale znáš můj smysl pro navigaci..."

Myslel jsem si "bohužel", avšak pravil "neva". Kousek od nás čtyři orgáni hlídající veřejný pořádek a má dlouho potlačovaná letora recidivisty už bystře koumá, co udělat za průšvih.

"Zeptáme se jich," ukážu na ně a hrnu se k nim.

"Neblbni!"

"Anglicky."

"Neblbni!!"

Jenže to už jsem u nich a dobrým britským akcentem testuju jejich výbavu (jazykovou).

Orgán č.1 se obrátil k orgánu nadřízenému: "Co chce, vole?"

Orgán č.2: "Prej nákej parlament nebo co."

"Neříkal něco o pubu?"

O2: "Vim já?"

O3: "Pošli je na Malou Stranu, tam je taky jeden..."

O4: "To je fakt, škoda jen, že tam teď asi budou mít zavřeno."

Všeobecné pochechtávání.

Sledoval jsem naše příslušníky, an se snažící pomoci a uchránit nebohé turisty od bloudění noční Prahou, a střehl se byť jen naznačit, že jim rozumím. Bylo to dost obtížné.

Konečně se jeden odhodlal:

"Lidl sájd, ouvr d bridž," a zákonným ramenem ukázal do Kaprovy ulice.

Zatímco jsem s mírnou úklonou děkoval, odeslal jsem je všechny v duchu na Big Side a popřál neutuchající zácpu.

"At´ se projdou, Angláni," ozvalo se ještě za námi.

...hospodu Parlament jsme nakonec našli, strávili tam velepříjemný večer a ta plznička...

doporučuju vřele. Jen se radši neptejte na cestu Policie ČR, natož anglicky.

Zdraví VK.