Good Old England - Část II. aneb O nátuře národa ostrovního

...thanx to my dearest Netling, díky níž tento blog mohl vzniknout... Další obrazy z Anglie, převážně nevážně.

Co mají společného pověstné červené double-deckery a Tony Blair? Obé je již minulostí (thanx God the Allmighty - řekl by Londýňan).

Pravda, Downing Str. 10 už má jiného nájemníka, a onen podivně (a krásně) pitoreskní dopravní prostředek najdete už leda v několika cestovkách, které takto městem rozvážejí nostalgické turisty. Přesto však třeba taxíky, většina tedy, zachovávají si typicky staromilské retro tvary.

„Very British“ – velmi britské – něco, na čem si každý domorodec velmi zakládá, a zjevně něco hodno uchování pro další generace.

Budou v nich (taxících) sice sedět lidé ze všech koutů světa, to už jsem říkal minule, každému správému Britovi je samozřejmě jasné, že delegace z Marsu - ukáže-li se kdy - okusí nejdřív zdejší pohodlný „cab“, a až PAK přijme pozvání na five o´clock tea od černokněžníka z Bílého Barracku, ale na tom nesejde.

At´ už kosmopolitní třebas na půdu, už jenom vzduch kolem vás dává znát, že jste právě zde a ne jinde. There´s no place like London…

A tak zatímco Mr.Todd, ďábelský lazebník londýnský, koná kdesi na rohu Fleet Street své krvavé řemeslo, šťastnější majitelé kejháků dosud celistvých zůstávají stejní. Rozuměj „british“.

Co to znamená?

Fandí v baru Chelsea či Arsenalu, arsenalem zvícím pinty piva bez pěny obřadně vám rozkřápnou palici, jste-li „od konkurence“.

Milujou kočky a psy, čím tlustější a smrdutější, tím lépe. Famílii bez náležitě páchnoucí bestie nelze považovat za věrohodné podané Jejího Veličenstva. Není ovšem známo, zda jde tato v tomto příkladem. Arci však známo JE, že kdybyste něco v podobném smyslu utrousili před Britem, bylo by vám (opět) požehnáno direktem pintou na cifrblatt, patrně v doprovodu jadrného „cockney“ doporučení, byste táhli zpět přes útesy doverské. Pintou sem, pintou tam, vidíte, jak to nám pěkně navazuje…

Taky mohutně chlastají, tihle Angláni. Příměr k širokým srdcím (a játrům) ruským to sice nesnese, ale je to jen o ten pověstný fous. Oblibě všeho národa těší se pochopitelně pivo, hořké a těžké, dále whizzour pestrých druhů, a v době ne tak úplně poslední i long drinky. Chlastá se snad všechno a všude s výjimkou míst veřejných. Tím více však doma, neb pro typického ostrovana není většího požitku než si se známými na zahrádce řácky nalejt chobot.

A, chobot sobě nalévaje, bude poslouchat tvrdý rock, nebo ve vzácné pospolitosti držet palec Hamiltonovi an brázdícímu okruh v přetížení mnoha G. Dosáhne-li přetížení (páně nálevníkovo) kritické hodnoty, rozchází se tento do víru civilizace, popřípadě bafne tlakovou lahev s instalovanou trumpetou a vyrazí na symfonický koncert BBC Proms.

To je další výstřednost jinde nevídaná…

…a pokračování zase příště, zdraví VK.