V případě Václava Klause jde o to, že se už s tak dost pravicovými názory, posouvá neustále dál od politického středu. Pokud akceptujeme myšlenku o tom, že v dnešní době se již politika nedá dělit na pravou a levou, dalo by se u našeho pana prezidenta mluvit o tom, že jeho podpora nebo mlčení k výrokům nejbližších spolupracovníků vede k částečnému popírání preambule Listiny práv a svobod, kde se mluví o zásadě respektu k přirozeným právům člověka, respektu k právům občana, uznání svrchovanosti zákona a návaznost na tradice humanismu, demokracie a samosprávy.
Osobnost typu Václava Klause ovlivňuje politické klima vždy bezprostředně, ať má již pravomoce jakékoliv.
Na rozdíl od prvního volebního období je současná doba typická tím, že jeho názory se stávají čím dál víc vyhraněnější, skoro to vypadá, že se zde připravuje půda pro vznik nové, radikální politické strany.
Jako pozdně Husákovo dítě mě sametová revoluce zastihla v pubertálních riflích od obchodníků vietnamské národnosti. Zažil jsem ranné budování kapitalismu v Čechách i kupónovu privatizaci, která dala vedle malé privatizace vzniknout soukromému vlastnictví ale také znamenala jisté škody. Přesto zastávám názor, že většina lidí si za své štěstí může sama a že klíčem k ekonomickému úspěchu není vysoký stupeň přerozdělování, ale vlastní individuální aktivita. Dále věřím, že většina lidí je v základu dobrých, člověk je tvor chybující s tendencí chyby napravovat i když je to někdy setsakra těžké. Ideálem je pro mě fantasktní společnost seriálu Star Trek, kdy spolu dokáží spolupracovat různé vesmírné rasy s vysokým potenciálem tvorby hodnot. Možná je to na první pohled úsměvné, ale co není, může za 500 let být.
Václav Klaus, ač ekonomický pragmatik, nás většinou svých názorů žene zpět do 19. století a přirovnávat ho k T.G. Masarykovi je více než odvážné.
Postavit svoji image na anti-evropské, národovecké agitaci je sice pragmatické, ale i velice krátkozraké.
Zastavím se u dvou problémů.
Podpora českých podnikatelů v zahraničí a agitace našich ambasád v zahraničí vypadá skvěle, ale existuje v dnešní době propojených ekonomik ještě ryzí český vlastník? A není uzavírání se do české ulity spíše zavilý vzdor vývoji, jemuž nelze efektivně čelit? Nebylo by lepší stát v čele evropské integrace a snažit se v rámci velkého celku získat co největší prostor? Myslím, že Evropa bude buď s námi nebo bez nás, mělo by být v našem zájmu účastnit se evropských reforem. Také se mi nelíbí evropský socialismus, ale tím, že se uzavřu za hranicemi, tak se nic nezmění. Chtě nechtě budeme muset přijmout pravidla hry. Chci otevřené hranice a jednotnou měnu. To, že bych měl být např. v Hatích opětovně lustrován rakouským policistou mě upřímně děsí.
Útoky na minority žijící v ČR ústy pana Bátory, pana Jakla apod. jsou nechutné. Za prvé si nemyslím, že by problém s Romy mohl být vyřešen tak, že se navzájem zmydlíme obušky. Jedinou cestou ven je bolestivá a náročná individuální cesta - práce s jedinci, nikoliv s etnikem. Taky jsem už dostal po hlavě od zlých cigánů a zároveň znám dobré cigány. Něco jako jednotný přístup není možný. A za druhé navážení se do homosexuálů, kteří za svoji orientaci nemohou je přímým popíráním vědeckých faktů a vnášení principů honu na čarodějnice do práv daných Ústavou.
Je možné, že současná ekonomická krize (a primárně krize hodnot) vyústí ve vznik nové republikánské strany, kterou bude současný prezident nepřímo podporovat a že se tato strana dostane do parlamentu. Věřím však zároveň v setrvačnost velkých myšlenek a v tom, že malost a nesnášenlivost nebudou mít v našem státě a Evropě místo.
